ECLI:CZ:US:2012:3.US.2486.10.1
sp. zn. III. ÚS 2486/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti obchodní společnosti GEOSAN GROUP a.s., se sídlem v Kolíně III, U Nemocnice 430, 280 02, IČO: 25671464, zastoupené Dr. Mgr. Danielem Mališem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Longin Business Center, Na Rybníčku 1329/5, 120 00, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 1314/2010-346 ze dne 26. května 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Návrhem došlým dne 25. 8. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovanému rozhodnutí. Stěžovatelka v ní tvrdila, že Nejvyšší soud nesprávně rozhodl, když zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2009 č. j. 1 Cmo 33/2009-301.
2. V řízení před obecnými soudy (Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně) je stále projednáván spor o zaplacení částky 171 841 127 Kč s příslušenstvím a o zaplacení smluvní pokuty v právní věci žalobkyně ALFA SYSTEM s. r. o., se sídlem v Dobříči čp. 2, Jinočanech, 252 25, IČO: 62581678, proti žalované Eiffage Construction Česká republika, s. r. o., se sídlem v Ostravě-Porubě, Francouzská 6167, 708 00, IČO: 15504158.
3. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. prosince 2008 č. j. 5 Cm 52/2004-226 odkázav na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalované vstoupila společnost GEOSAN GROUP a. s. byv přesvědčen, že v daném případě byly splněny předpoklady pro vstup stěžovatelky do řízení na místo žalované. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesení Krajského soudu v Ostravě změnil tak, že návrh zamítl. Nejvyšší soud pak touto ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2009 č. j. 1 Cmo 33/2009-301 zrušil s poukazem na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., dospěv při tom k závěru, že dovolání bylo přípustné a důvodné, neboť Eiffage Construction Česká republika, s. r. o. měla subjektivní legitimaci k podání dovolání, protože "došlo-li podle hmotného práva k tvrzenému přechodu závazku, jenž je předmětem sporu, může další setrvání v řízení spojené s potřebou právního zastoupení a jeho financování pociťovat jako újmu." Při posouzení věci samé pak poukázal na ustálenou judikaturu (v podrobnostech se odkazuje na napadené rozhodnutí, str. 3).
II.
4. Ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Ústavní soud prostřednictvím sítě internet z veřejně přístupného informačního zdroje (http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.jsp) zjistil, že řízení ve věci samé i nadále před obecnými soudy pokračuje a na 4. prosince 2012 je nařízeno jednání.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
7. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejích práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
8. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpala-li stěžovatelka před jejím podáním všechny prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatelka nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem (viz ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
9. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" možnosti, které jsou obecně dány dosud probíhajícím řízením, resp. řízením, které má být vedeno na základě kasačního rozhodnutí. Z vyloženého principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat teprve poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, není splnění tohoto požadavku možné.
10. Podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud je přesvědčen, že v souzeném případě není s ústavní stížností spojen tak silný a významný veřejný zájem, jenž by ospravedlňoval neodmítnout nepřípustný návrh: opačný postup by měl sledovat zejména ten účel, aby řešení otázky ústavní stížností nastolené dopadlo na širší okruh případů se znaky patřičné obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním řízením; k takovému závěru však Ústavní soud nedošel. Podle ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu se umožňuje podat ústavní stížnost, pokud v řízení o posledním podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovatelce vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. To však stěžovatelka ani netvrdila a takový stav z listin nevyplývá.
11. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka podala ústavní stížnost v době, kdy řízení před obecnými soudy stále pokračuje. Za této situace je ústavní stížnost předčasná. Ústavní soud však dodává, že stěžovatelka má možnost, aby ústavní stížností případně napadla rozhodnutí ve věci samé (za podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu), jež bude v její věci teprve vydáno; lhůta jí zůstává díky ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve vymezené době zachována.
III.
12. Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, jako návrh nepřípustný, odmítnuta [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2012
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj