ECLI:CZ:US:2012:3.US.320.12.1
sp. zn. III. ÚS 320/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele JUDr. D. M., zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Křemencova 185/1, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2011 č. j. 2 Cmo 197/2011-101 a Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2011 č. j. 34 Cm 116/2003-89, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se ústavní stížností směřující proti shora označeným rozhodnutím o výši odměny za úkony právní pomoci, poskytnuté jako advokátem ustanoveným městským soudem účastníku řízení neznámého pobytu, domáhal jejich zrušení. Uvedl, že sice byl soudem ustanoven opatrovníkem takového účastníka, v jeho činnosti však není rozdíl v úkonech, jež by učinil za toho, kterého by zastupoval podle §30 odst. 2 občanského soudního řádu - proto není žádný důvod k určení rozdílné odměny, jak to učinily soudy. Tím, že Městský soud v Praze a také Vrchní soud v Praze mu určily odměnu podle §9 odst. 5 advokátního tarifu a nepřiznaly mu odměnu podle žalované částky 727.536,- Kč, jak požadoval, napadenými rozhodnutími se cítí dotčen v základních lidských právech. Dále poukázal na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 15/99 ze dne 31. 3. 1999 a navrhl také zrušení §9 odst. 5 advokátního tarifu, který považuje za diskriminační a ve prospěch státu zakládající neodůvodněnou nerovnost v odměňování.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze o stanovení výše odměny stěžovateli, který byl určen opatrovníkem osobě neznámého pobytu podle ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu (a který požadoval odměnu ve výši 53.560,- Kč), vč. souvisejícího výroku o náhradě nákladů státu a důvodně, v souladu s §7 odst. 1 vyhlášky č. 276/2006 Sb. a s §9 odst. 5 advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.) rozhodl tak, jak v jeho výrocích obsaženo. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení vrchního soudu lze v dalším odkázat. K námitce stěžovatele, že určení a přiznání výše nákladů advokáta (ustanoveného opatrovníkem) podle §9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je diskriminační, nutno poukázat na účel a důvody, pro něž je opatrovník vymezeným účastníkům ustanovován, na znění §137 odst. 2 občanského soudního řádu, z něhož je zřejmé, že za zastupování opatrovníkem nepřísluší žádná odměna a pokud je zastupováním určen advokát, pak podle §140 odst. 2 občanského soudního řádu hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát, a to podle předpisu, který stanoví výši odměny za poskytování právních služeb. V souladu s takovým předpisem (advokátním tarifem) byla odměna za úkony právní služby určena z tarifní hodnoty 500,- Kč, jak při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení stanoví §9 odst. 5 advokátního tarifu. Určení takové tarifní hodnoty, ze které se odvíjí odměna opatrovníka - advokáta, právě s ohledem na důvody a účel ustanovení opatrovníka nelze považovat za diskriminační. Pokud se stěžovatel dovolává nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 15/99, pak je třeba konstatovat, že v předmětné věci bylo rozhodováno o náhradě cestovních nákladů advokáta ustanoveného k obhajobě obžalovaného v trestním řízení.
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost brojící proti určení výše přiznané odměny shledána zjevně neopodstatněnou, když nelze přehlédnout, že stěžovatel sám blíže ani neuvedl, do jakého konkrétního práva mělo být rozhodnutími soudů zasaženo. Pro odmítnutí návrhu pak nebyly dány důvody ani předpoklady pro zahájení řízení podle §64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu, tj. o navrhovaném zrušení části advokátního tarifu [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2012
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu