ECLI:CZ:US:2012:3.US.907.12.1
sp. zn. III. ÚS 907/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky T. R., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 93/2011-112 ze dne 14. prosince 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. března 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 93/2011-112 ze dne 14. prosince 2011.
Ústavní stížnost neobsahovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splněna nebyla ani podmínka povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. V ústavní stížnosti stěžovatelka Ústavní soud požádala "o prodloužení lhůty k náležitému doplnění ustanoveným právním zástupcem, o kterého bude prosit AK po zlepšení zdravotního stavu".
Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
V předmětné věci stěžovatelka při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není zastoupena advokátem.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, které stěžovatelka vede, je přitom již dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz např. nedávné ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 3588/10, sp. zn. IV. ÚS 43/11, sp. zn. I. ÚS 3019/11, sp. zn. II. ÚS 3018/11, sp. zn. IV. ÚS 3436/11, sp. zn. II. ÚS 3812/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení poskytnutého v řadě věcí bylo i upozornění na vadu návrhu stěžovatelky spočívající v absenci povinného právního zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem advokátem.
Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti o prodloužení lhůty nevyhověl, neboť stěžovatelka již byla v minulosti o existenci povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem a dalších náležitostech ústavní stížnosti mnohokrát poučena.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2012
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj