ECLI:CZ:US:2012:4.US.3956.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3956/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného Mgr. Janou Řezáčovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem ve Znojmě, nám. Republiky 18, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 12 Co 499/2011-31 ze dne 10. října 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a na porušení čl. 4 Ústavy ČR, dle kterého je úkolem obecných soudů ochrana základních práv a svobod, domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 18 C 247/2011 Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě stěžovatele o vydání bezdůvodného obohacení proti žalovanému P. P. bylo stěžovateli usnesením Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 247/2011-12 ze dne 9. června 2011 přiznáno osvobození od soudních poplatků. Usnesením téhož soudu č. j. 18 C 247/2011-24 ze dne 8. srpna 2011 bylo stěžovateli dříve přiznané osvobození od soudních poplatků odňato. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozhodnutím usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 247/2001-24 ze dne 8. srpna 2011 potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v důsledku napadeného rozhodnutí nemohl ve věci samé uplatnit svá procesní práva, která jsou mu zákonem poskytována. Pokud by majetkové poměry stěžovateli dovolovaly soudní poplatek uhradit, učinil by tak a nepožadoval by osvobození od poplatkové povinnosti. Sociální situace stěžovatele však tento postup neumožnila a postupem soudů, kterým mu bylo přiznané osvobození od soudního poplatku odňato, bylo stěžovateli dle jeho tvrzení fakticky upřeno právo domáhat se svého práva zákonem připuštěným postupem.
Stran v záhlaví citovaného rozhodnutí samého stěžovatel neuvádí, v čem spatřuje jeho protiústavnost či nesprávnost a žádnou argumentaci v tomto směru ústavní stížnost neobsahuje.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů. S ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, sp. zn. I. ÚS 201/02, sp. zn. II. ÚS 249/03, sp. zn. IV. ÚS 109/06, sp. zn. III. ÚS 2542/08 a další). Tato zásada je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 247/2011-24 ze dne 8. srpna 2011 zcela dostatečně vysvětluje, proč majetkové poměry stěžovatele osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Krajský soud v Plzni se ve v záhlaví citovaném rozhodnutí s jeho závěry ztotožnil a dále přesvědčivě vyložil, proč na straně stěžovatele není splněna ani další podmínka pro osvobození od soudních poplatků, a sice, že nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Ústavní soud, nemaje potřebu k odůvodnění těchto rozhodnutí obecných soudů cokoli dalšího dodávat, na ně pro stručnost pouze odkazuje a uzavírá, že svým přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí nic, co by odporovalo jakýmkoli ústavně zaručeným principům, právům nebo svobodám, nezjistil.
S ohledem na tento závěr nemohlo být zasaženo ani do stěžovatelem uváděného práva domáhat se svého práva před nezávislým soudem, neboť v záhlaví citované rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně žádný deficit nevykazují a stěžovatelem uváděný zásah (coby jejich důsledek) jimi tak být vyvolán nemohl.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2012
Vlasta Formánková v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu