ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.34.10.1
sp. zn. Pl. ÚS 34/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha (soudce zpravodaj), Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická, o návrhu Nejvyššího správního soudu, za který jedná JUDr. Marie Žišková, na změnu návrhu doručeného Ústavnímu soudu dne 22. 6. 2010 na zrušení dílu 7. hlavy II. části III. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky, jako účastníků řízení, a 1. K Way s. r. o., IČ: 27686418, se sídlem Brno, Dělnická 1222/53, 2. ONE Develop s. r. o., IČ: 2694515, se sídlem Brno, Dělnická 1222/53, 3. AB-NET s. r. o., IČ: 25581805, se sídlem Olomoucká 164a, Brno, 4. REWIN BRNO, s. r. o., IČ: 64511855, se sídlem Brno, Lazaretní 7, 5. HYDROSPOL, spol. s r. o., IČ 44015925, se sídlem Troubsko, Sadová 483/11, 6. Urbania, s. r. o., IČ: 26242826, se sídlem Moravany, Hlavní 21, 7. BMC BALTAS, s. r. o, IČ: 25732439, se sídlem Brno, Hviezdoslavova 29b, 8. M e d i m spol. s r. o., IČ: 47903279, se sídlem Brno, Selská 80, 9. A PORTAFER s. r. o., IČ: 25327470, se sídlem Brno, Úvoz 129/88, 10. Deltasys, s. r. o., IČ 27661903, se sídlem Brno, Loosova 12, 11. ZZM, spol. s r. o., IČ: 25595351, se sídlem Modřice, U Vlečky 1108, 12. Ing. T. D., 13. M. D. a 14. S. D., všech zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem v Praze 5, Kořenského 15, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Změna návrhu se připouští.
II. V řízení o návrhu Pl. ÚS 34/10 ze dne 22. 6. 2010 se pokračuje jako v řízení o návrhu na určení, že "ustanovení dílu 7. hlavy II. části III. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., byla v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 11, čl. 26 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod".
Odůvodnění:
1. V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 22. 6. 2010, Nejvyšší správní soud navrhl postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky zrušení dílu 7. hlavy II. části III. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění platném ke dni podání, tzn. ve znění zákona č. 127/2005 Sb. V právní úpravě řízení o zrušení opatření obecné povahy shledal rozpor s principem právní jistoty vyplývajícím z konceptu právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a rovněž s právem vlastnickým, právem na podnikání a principem rovnosti účastníků soudního řízení dle čl. 11, čl. 26 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Nesoulad shledal rovněž s právem na spravedlivý proces v podobě práva na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a s právem územně samosprávných celků na samosprávu dle čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. V průběhu řízení ve věci Pl. ÚS 34/10 napadla Ústavnímu soudu dne 21. 3. 2011 ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 830/11 proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2011 č. j. 1 Ao 2/2010-185, která byla spojená s návrhem na zrušení dílu 7. hlavy II. části III. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění dalších předpisů. Protože v této věci již před Ústavním soudem řízení probíhalo, Ústavní soud svým usnesením sp. zn. Pl. ÚS 21/11 ze dne 10. 5. 2011 rozhodl podle ustanovení §35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že se jedná o návrh nepřípustný. Současně rozhodl, že uvedení stěžovatelé mají právo účastnit se řízení o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastníci (§35 odst. 2 věta druhá za středníkem zákona o Ústavním soudu).
3. Nejvyšší správní soud uvedl, že předmětný návrh dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky podává v souvislosti se svou rozhodovací činností ve věci sp. zn. 1 Ao 1/2010. V ní se navrhovatel domáhá zrušení části opatření obecné povahy - změny č. 1 územního plánu obce Kamenice, schválené zastupitelstvem obce dne 12. 7. 2005 a vyhlášené obecně závaznou vyhláškou obce Kamenice č. 2/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška obce Kamenice č. 11/2000, o vyhlášení závazné části územně plánovací dokumentace obce Kamenice. Navrhovatel v řízení před Nejvyšším správním soudem je vlastníkem pozemků dotčených předmětnou změnou územního plánu a namítá porušení svého práva vlastnického a práva na svobodný výkon povolání tím, že v důsledku uvedeného opatření obecné povahy nemůže realizovat konkrétní stavby určené k podnikání (resp. svůj podnikatelský záměr). Nejvyšší správní soud, který má rozhodnout o návrhu na zrušení napadené části uvedeného opatření obecné povahy, dospěl k závěru, že právní úprava, zakotvující řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, již je nutno v dané věci aplikovat, nelze vyložit ústavně konformním způsobem a je třeba ji zrušit.
4. V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že dne 11. 4. 2011 vláda České republiky předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Poslanecká sněmovna. VI. volební období. Tisk č. 319). V bodech 51 až 55 této zákonodárné iniciativy byly navrhovány podstatné změny napadené právní úpravy, tj. dílu 7 s. ř. s. (§101a až 101d). Vzhledem k této okolnosti bylo vyčkáno ukončení zákonodárného procesu, aby bylo zřejmé, o jakém právním stavu napadených ustanovení bude třeba rozhodnout.
5. Dne 14. 10. 2011 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "novela s. ř. s."). Tato novela podstatně změnila pravidla řízení o zrušení opatření obecné povahy a jeho části obsažené v dílu 7. hlavě II. části III. Především zavádí lhůtu pro podání návrhu v délce tří let od účinnosti opatření obecné povahy, dále umožňuje účast dalších osob na řízení, dekoncentruje řízení z Nejvyššího správního soudu na krajské soudy (za současného připuštění kasační stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů), blíže upravuje náležitosti návrhu a prodlužuje lhůtu pro rozhodnutí soudu o věci (viz zákon č. 303/2011 Sb., body 55 až 60).
6. Uvedená novelizace soudního řádu správního cestou zákona č. 303/2011 Sb. nabyla účinnosti dne 1. 1. 2012. Čl. II bod 1 jeho přechodných ustanovení určil, že není-li dále stanoveno jinak, použije se novelizovaný soudní řád správní i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti této novely. Pro probíhající řízení před Ústavním soudem byla podstatná ta okolnost, že čl. II bod 9 zákona č. 303/2011 Sb. stanovil výjimku z uvedeného pravidla, takže již zahájená řízení ve věci zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti předmětné novely s. ř. s., se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
7. V návaznosti na toto přechodné ustanovení se navrhovatel obrátil na Ústavní soud s návrhem, aby byla připuštěna změna návrhu a aby Ústavní soud vydal interpretativní nález, kterým bude určeno, že "ustanovení dílu 7. hlavy II. části III. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., byla v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 11, čl. 26 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod."
8. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, v §67 odst. 1 stanoví, že se řízení před Ústavním soudem zastaví, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbydou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud stojí na stanovisku, že toto ustanovení nelze aplikovat bezvýjimečně. S ohledem na okolnosti projednávané věci dospěl k závěru, že v daném případě lze návrhu na připuštění změny návrhu vyhovět. Byl přitom veden těmito úvahami.
9. Ve své ustálené judikatuře již Ústavní soud vícekrát zaujal stanovisko k možnosti přezkumu právních předpisů, které již pozbyly platnosti. Zde lze odkázat na obecné závěry učiněné Ústavním soudem v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 z 10. 1. 2001 (č. 78/2001 Sb., N 5/21 SbNU 29), které byly dále judikaturou Ústavního soudu potvrzeny v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/03 ze dne 28. 3. 2006 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.). V dalším zásadním rozhodnutí Ústavní soud podmínky aplikace této výjimky ze zákona dále upřesnil. Dospěl k závěru, že aplikace postupu založeného interpretací čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, jak byl odůvodněn v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 ze dne 10. 1. 2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.), otevírá prostor pro posuzování dřívějších právních jednání (případně právních událostí) dle pozdější, avšak již ústavně konformní právní úpravy, což vykazuje znaky pravé retroaktivity. Protože by tím vznikl konflikt ústavně chráněných hodnot v podobě principů právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky), omezil Ústavní soud možnost aplikace této výjimky jen na situace, kdy by se takový postup neprojevil ve sféře úpravy vzájemných vztahů subjektů soukromého práva a týká se proto případů, ve kterých je adresátem základních práv a svobod veřejná moc. Postavil se tak na stanovisko, že v případě přímého vertikálního (nikoli horizontálního) působení základních práv a svobod pravá retroaktivita "v případě vyslovení protiústavnosti již zrušeného zákona a posouzení předchozích skutkových jednání ústavně konformní právní úpravou s účinky ex tunc na straně veřejné moci nezakládá porušení principu ochrany důvěry občanů v právo, příp. zásah do právní jistoty, resp. nabytých práv (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb., zejména s. 289-290).
10. Tato podmínka byla v projednávané věci splněna. V řízení před Nejvyšším správním soudem ve sp. zn. 1 Ao 1/2010 se navrhovatel domáhá zrušení části opatření obecné povahy - změny č. 1 územního plánu obce Kamenice, schválené zastupitelstvem obce dne 12. 7. 2005 a vyhlášené obecně závaznou vyhláškou obce Kamenice č. 2/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška obce Kamenice č. 11/2000, o vyhlášení závazné části územně plánovací dokumentace obce Kamenice. Jedná se o otázku zákonnosti veřejnoprávního aktu, ve které je třeba zodpovědět otázku, zda tento akt (opatření obecné povahy) byl vydán za dodržení pravidel stanovených ústavním pořádkem. Aplikace §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu by znamenala formalistický přístup a vedla by k nutnosti opakovat jednak návrh, jednak již úkony učiněné soudcem zpravodajem a účastníky řízení. Dosavadní zjištění tak mohou být podkladem pro plynulé pokračování v řízení a připuštění změny návrhu je proto i v souladu se zásadou hospodárnosti řízení. Rozhodnutí o změně návrhu je přitom nutné, neboť bez ohledu na stejný předmět řízení dochází k zásadní změně jeho povahy a možných účinků rozhodnutí Ústavního soudu.
11. Lze tak uzavřít, že Ústavní soud postupem podle §95 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu připustil změnu petitu návrhu ze dne 22. 6. 2010. V řízení bude pokračovat tak, že předmětem řízení bude určení, zda "ustanovení dílu 7. hlavy II. části III. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., byla v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 11, čl. 26 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod". Co se týče vedlejších účastníků řízení, změna návrhu v této podobě jejich postavení nemění. S ohledem na vymezení pozice vedlejšího účastníka v §28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud současně vyšel z toho, že právní zástupce vedlejších účastníků se dne 9. 1. 2012 s žádostí navrhovatele na připuštění změny petitu návrhu seznámil a žádný úkon v jiném směru neučinil. V dalším řízení proto mají nadále postavení vedlejších účastníků, pokud se jej nevzdají.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2012
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu