ECLI:CZ:US:2013:1.US.2452.13.1
sp. zn. I. ÚS 2452/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Václava Suchopára, zastoupeného JUDr. Petrem Orctem, advokátem, se sídlem Na Vyhlídce 53, Karlovy Vary, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, č. j. 32 Cdo 2694/2011 - 280, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2011, č. j. 25 Co 70/2011 - 223, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a ARALAN s.r.o., se sídlem Na Florenci 1686/9, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2011, č. j. 25 Co 70/2011 - 223, se odkládá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se včasnou ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví označenými rozsudky Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, a tato rozhodnutí zrušil. Porušení svých ústavně zaručených práv stěžovatel spatřuje v ústavně nonkonformní interpretaci a aplikaci právních předpisů, jakož i v protiústavním hodnocení důkazů ze strany obecných soudů.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že vedlejší účastnice se u Okresního soudu v Chebu domáhala zaplacení částky 4.500.000 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že se jedná o provizi dohodnutou smlouvou o zprostředkování mezi ní (jejím právním předchůdcem) a stěžovatelem, kterou jí však tento neuhradil. Zprostředkovatelskou smlouvou se právní předchůdce vedlejší účastnice zavázal obstarat pro stěžovatele příležitost k uzavření kupní smlouvy na prodej nemovitosti. Okresní soud svým rozsudkem ze dne 6. 12. 2010, č. j. 14 C 399/2009 - 174, žalobu zamítl, neboť za použití občanského zákoníku shledal absolutní neplatnost předmětné zprostředkovatelské smlouvy pro neurčitost jejího předmětu (tj. předmětu kupní smlouvy). K odvolání vedlejší účastnice pak Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 4. 5. 2011, č. j. 25 Co 70/2011 - 223, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici požadovanou částku. Krajský soud totiž na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že zprostředkovatelská smlouva byla platná, neboť předmět kupní smlouvy v ní byl vymezen zcela jasně a určitě, a že právnímu předchůdci vedlejší účastnice vznikl nárok na provizi, byť k samotnému uzavření kupní smlouvy nedošlo. Krajský soud též zdůraznil, že stěžovatele není v posuzované věci na místě chránit coby spotřebitele, neboť zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena v režimu obchodníku zákoníku mezi podnikateli. K dovolání stěžovatele pak ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, který se ztotožnil se závěry krajského soudu, a stěžovatelovo dovolání rozsudkem ze dne 28. 5. 2013, č. j. 32 Cdo 2694/2011 - 280, zamítl.
3. Dne 3. 9. 2013 byl Ústavnímu soudu doručen stěžovatelův návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. V jeho odůvodnění stěžovatel uvedl, že vedlejší účastnice se na něm domáhá splnění povinnosti uložené napadeným rozsudkem krajského soudu v exekučním řízení, přičemž soudní exekutor vydal dne 19. 8. 2013 usnesení o nařízení dražebního jednání, kterým nařídil dražbu souboru nemovitostí stěžovatele (a jeho manželky), jehož cena byla stanovena na 16.710.000 Kč. Pokud by došlo k vydražení nemovitostí, byl by podle stěžovatele nastalý stav nezvratný, a to i v případě následného vyhovujícího nálezu Ústavního soudu. Prodej nemovitostí by měl fakticky za následek ukončení podnikatelské činnosti stěžovatele, navíc by poškodil též stěžovatelovu manželku a dceru, s nimiž stěžovatel podniká a které rovněž mají k daným nemovitostem svá práva. Stěžovatel tak má za to, že jsou splněny podmínky §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pro vyhovění jeho návrhu.
4. Ústavní soud konstatuje, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle uvedeného ustanovení, jež je nezbytné vykládat restriktivně, může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele, přičemž vzal v úvahu relevantní okolnosti případu vyplývající z ústavní stížnosti i z přiložených rozhodnutí všech obecných soudů, a dospěl k závěru, že podmínky dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v posuzované věci naplněny.
6. Odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nebrání žádný důležitý veřejný zájem, a to zejména s ohledem na skutečnost, že jádrem posuzované věci je ryze soukromoprávní spor dvou stran civilního řízení. Přitom jak je patrno již ze stěžovatelova návrhu na odklad vykonatelnosti, k němuž bylo přiloženo též samo usnesení o nařízení dražebního jednání ze dne 19. 8. 2013 (dražební jednání je nařízeno na den 20. 9. 2013), stěžovateli hrozí výkonem rozsudku krajského soudu značná újma. Ze specifikace nemovitostí určených k dražbě je zřejmé, že jejich prodej by stěžovateli v podstatě znemožnil pokračovat v podnikatelské činnosti, jež je zdrojem jeho obživy, měl by tedy pro něj likvidační dopad. Ústavní soud je tak toho názoru, že výkon rozsudku krajského soudu by pro stěžovatele znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká odložením vykonatelnosti může vzniknout vedlejší účastnici. Jinak řečeno, podle Ústavního soudu lze po vedlejší účastnici spravedlivě požadovat, aby po dobu řízení před Ústavním soudem (respektive do doby případného zrušení usnesení o odkladu vykonatelnosti) strpěla skutečnost, že napadený rozsudek odvolacího soudu nebude vykonán.
7. Ústavní soud závěrem podotýká, že při posuzování stěžovatelova návrhu na odklad vykonatelnosti si nevyžádal vyjádření k návrhu ze strany ostatních účastníků řízení a zejména vedlejší účastnice. Takový postup Ústavní soud zvolil z toho důvodu, že zde jde o zvlášť naléhavý případ, neboť dražba stěžovatelových nemovitostí, jež by mu mohla přivodit nezvratnou újmu, se má konat v řádu dnů (konkrétně dne 20. 9. 2013). Ústavní soud však zároveň připomíná, že vedlejší účastnici, případně dalším účastníkům řízení nic nebrání vyjádřit se k odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu dodatečně, přičemž pokud by Ústavní soud následně dospěl k závěru, že podmínky pro odklad vykonatelnosti již dále netrvají (pominuly), je možné nynější usnesení zrušit ještě před rozhodnutím ve věci samé.
8. Ze shora popsaných důvodů tedy Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o podané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu