ECLI:CZ:US:2013:1.US.3069.12.1
sp. zn. I. ÚS 3069/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelů Františka a Anežky Kuncových, zastoupených JUDr. Vladimírem Fockem, advokátem, se sídlem Pellicova 2c, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 4781/2010-222 ze dne 30. 5. 2012, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 59 Co 371/2008-203 ze dne 25. 6. 2010 a proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově č. j. 3 C 504/2000-166 ze dne 25. 6. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatelů
1. Ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhli jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu stěžovatelů na určení vlastnictví k nemovitostem. Rozhodl, že uvedené nemovitosti stěžovatelé na základě platné smlouvy prodali a neshledal, že by kupní smlouva byla neplatná. Rovněž neshledal, že by stěžovatelé platně od smlouvy odstoupili z důvodu neúplného zaplacení kupní ceny, protože neprokázali poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty dlužníkovi k zaplacení, jak vyžaduje §517 odst. 1 občanského zákoníku. Stěžovateli navržené další důkazy k prokázání této skutečnosti soud odmítl s odůvodněním, že ty by stejně k prokázání doručení takové výzvy k zaplacení nevedly.
3. Napadeným rozsudkem odvolací soud prvoinstanční rozhodnutí potvrdil s tím, že i kdyby stěžovatelé prokázali doručení výzvy k dodatečnému plnění v den, co tvrdili, tak by nebylo možno poskytnutou lhůtu 8 dnů považovat za přiměřenou k zaplacení dlužné částky.
4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelů odmítl, neboť neshledal, že by námitky dosahovaly zásadního právního významu.
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že obecné soudy dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, protože neprovedly všechny navržené důkazy a nesprávně posoudily důkazy provedené, a zároveň také nesprávně právně interpretovaly zjištěné skutkové okolnosti.
II. Hodnocení Ústavního soudu
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 150/99 ze dne 20. 1. 2000 či sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000).
8. V dané věci však taková situace nenastala. Rozhodnutí soudů jsou logicky, srozumitelně a přesvědčivě odůvodněna a z hlediska respektování práv stěžovatelů na spravedlivý proces jim nelze nic vytknout. Argumenty stěžovatelů předložené v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a neshledaly je oprávněné. Na tato rozhodnutí lze pro stručnost odkázat. To, že stěžovatelé se s nimi neztotožňují, ještě nezakládá porušení namítaných základních práv.
9. V dané věci nejde ani o situaci tzv. opomenutých důkazů, kdy by nebyly provedeny navržené důkazy bez legitimního a ospravedlnitelného důvodu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51)]. Okresní soud řádně odůvodnil, proč nevyhověl návrhu stěžovatelů na provedení dalších důkazů.
10. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu