ECLI:CZ:US:2013:1.US.855.13.1
sp. zn. I. ÚS 855/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Alžběty Gažiové, zastoupené Mgr. Petrem Juráněm, advokátem se sídlem Dvořákova 13, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2012 č. j. 20 Cdo 3435/2011-82, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2011 č. j. 19 Co 97/2010-45 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2009 č. j. 30 C 124/2009-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodněí
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdila, že jimi došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se posléze domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Stěžovatelka ve svém návrhu konstatovala, že doplní ústavní stížnost o podrobné odůvodnění ve lhůtě do 30 dnů od jejího podání.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Stěžovatelka, jak zmíněno, ve svém návrhu konkrétní ústavněprávní argumentaci, a to ani v obecné poloze, neuplatnila. Pokud poznamenala, že doplní ústavní stížnost o podrobné odůvodnění ve lhůtě do 30 dnů od jejího podání, aniž by byť jen v nejzákladnějších obrysech naznačila akceptovatelné důvody, které jí zabránily tak učinit (již) ve lhůtě obsažené v §72 odst. 3, 4 citovaného zákona, nebylo lze (pro uvedené) k tomuto "vlastnímu určení" lhůty ze strany stěžovatelky přihlížet.
Jakkoli opakovaně ve své dosavadní judikatuře Ústavní soud výslovně zdůraznil, že při posuzování ústavnosti postupu orgánů veřejné moci je vázán pouze petitem návrhu a nikoliv již jeho odůvodněním, čímž se otevírá možnost ústavněprávního přezkumu i z jiných hledisek, než v ústavní stížnosti předestřených (kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 129/99, I. ÚS 424/2000, I. ÚS 603/2000, II. ÚS 242/98, II. ÚS 305/99, II. ÚS 182/01, IV. ÚS 525/01, IV. ÚS 98/03 a další; všechny dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz), z uvedeného neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení o ústavní stížnosti nezatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 7/03 per analogiam, IV. ÚS 188/04, IV. ÚS 430/05; usnesení sp. zn. III. ÚS 1092/10, IV. ÚS 2251/11, II. ÚS 241/12, I. ÚS 2107/12, III. ÚS 1895/12, a další). Za této situace postačí po posouzení obsahu napadených rozhodnutí konstatovat, že jejich odůvodnění z ústavněprávního pohledu obstojí.
V důsledku uvedeného byl návrh stěžovatelky posouzen jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu