ECLI:CZ:US:2013:2.US.3010.12.1
sp. zn. II. ÚS 3010/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké (soudkyně zpravodajka) a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti Jaromíra Krima, právně zastoupeného Mgr. Alešem Brodským, advokátem se sídlem Chodská 1428/12, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2012 sp. zn. 23 Co 283/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména pak právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 16. 11. 2011, č.j. 24 EXE 1914/2011-25, byla nařízena exekuce k uspokojení práva vedlejšího účastníka (oprávněného) na vlastní náklady stěžovatele (povinného) odstranit budovu a exekuce na majetek stěžovatele pro vymožení nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny.
Stěžovatel požádal o odklad exekuce. Usnesením ze dne 16. 2. 2012 č.j. 24 EXE 1914/2011-92 Okresní soud v Rakovníku exekuci odložil do právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání původního vlastníka staveb proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2011, č.j. 19 Co 32/2011-76.
Proti uvedenému usnesení podal vedlejší účastník odvolání, na jehož základě změnil odvolací soud usnesení soudu I. stupně a návrh na odklad exekuce zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že neměl možnost se k odvolání vyjádřit, neboť mu nebylo na jeho adresu doručeno, a dále, že odstranění - demolice staveb je procesem nevratným. Stěžovatel, jako oprávněný, poukazoval a doložil již ve své žádosti o odklad exekuce, že v dané věci je vedeno u Nejvyššího soudu dovolací řízení (sp. zn. 26 Cdo 1500/2012). Podle přesvědčení stěžovatele je dovolání zjevně důvodné a mělo by mu být vyhověno. Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozhodnutím vlastnické právo stěžovatele zkrátil, když neumožnil odklad nařízené exekuce, která představuje nejen porušení vlastnického práva, ale dokonce zásah vedoucí k zániku vlastnického práva stěžovatele k předmětným nemovitostem, to vše za situace důvodně probíhajícího řízení u dovolacího soudu, které může mít vliv na rozhodnutí ve věci samé, z něhož vychází i povinnost vynucovaná exekucí.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
Jak Ústavní soud zjistil, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 2012 sp. zn. 26 Cdo 1500/2012 bylo dovolání bývalého vlastníka nemovitostí, na něž se usnesení soudu I. stupně o odkladu exekuce odvolávalo, odmítnuto jako nepřípustné. Uvedené dovolání bylo v podstatě jediným důvodem pro rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku o odkladu exekuce. Vzhledem k tomu, že důvod pro odklad exekuce rozhodnutím o dovolání odpadl, jeví se přezkoumání napadeného usnesení, jakož i procesního postupu obecných soudů, ze strany Ústavního soudu již jako bezpředmětné.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu