ECLI:CZ:US:2013:2.US.3567.12.1
sp. zn. II. ÚS 3567/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem o ústavní stížnosti Lumíra Indrucha, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 260/2012-276 ze dne 20. 6. 2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 17 C 131/2008-266 ze dne 24. 4. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 9. 2012 a doplněnou dne 17. 10. 2012 advokátem Mgr. Karlem Jandusem, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením soudu prvního stupně, které bylo potvrzeno dalším napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků pro účely odvolacího řízení ve věci jím podaných žalob na obnovu řízení a pro zmatečnost.
Stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 289/03, v němž bylo konstatováno, že pro rozhodnutí o osvobození účastníka od zaplacení soudního poplatku musí být splněny dvě podmínky, a to nepříznivá finanční situace žadatele a pravděpodobnost jeho úspěchu ve věci. Stěžovatel má za to, že obě podmínky byly v jeho případě splněny, neboť soudu doložil, že je nemajetný, a pokud soud zdůvodnil existenci druhé podmínky okolností, že stěžovatel podává šikanózní žaloby, stížnosti a trestní oznámení, není dle jeho názoru splněna podmínka vazby na konkrétní věc.
Podáním, které Ústavnímu soudu došlo dne 21. 11. 2012, advokát Mgr. Karel Jandus oznámil, že jeho zastoupení stěžovatele v řízení o této ústavní stížnosti bylo ukončeno, přičemž požádal, aby byly další úkony činěny přímo vůči stěžovateli. Vzhledem k uvedenému sdělení byl stěžovatel přípisem ze dne 25. 3. 2013 informován o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem a byl poučen o možnosti přidělení advokáta Českou advokátní komorou v Brně a o následcích neodstranění uvedené vady ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Stěžovatel na toto podání reagoval předložením kopie žádosti o přidělení advokáta, adresované České advokátní komoře. Ve stanovené lhůtě však vytčenou vadu ústavní stížnosti neodstranil ani nepožádal o její prodloužení, a neučinil tak ani po uplynutí této lhůty.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Nad rámec výše uvedeného považuje Ústavní soud za vhodné uvést, že soud prvního stupně sice odůvodnil své rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků především obecným odkazem na šikanózní jednání stěžovatele v jiných věcech, přičemž vyslovil domněnku o jeho duševním onemocnění, jeho pochybení však napravil odvolací soud, který ze stěžovatelem uplatněných důvodů žaloby pro zmatečnost i žaloby na obnovu řízení dovodil, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. To se také potvrdilo v dalším řízení, neboť Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, kterým byly žaloby stěžovatele na obnovu řízení a pro zmatečnost zamítnuty jako nedůvodné. Usnesení obvodního soudu o zamítnutí obou žalob i následné potvrzující usnesení městského soudu byly ostatně podrobeny ústavněprávnímu přezkumu na základě ústavní stížnosti stěžovatele, přičemž Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 172/13 ze dne 25. 2. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj