ECLI:CZ:US:2013:2.US.375.13.1
sp. zn. II. ÚS 375/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Pavla Kábrta, zastoupeného Mgr. Martinem Círem, advokátem, se sídlem v Mochově, proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 474/2012 ze dne 7. listopadu 2012, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 28. ledna 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení. Tím bylo ke stížnosti státního zástupce zrušeno usnesení Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 221/2007 ze dne 2. října 2012, kterým bylo trestní stíhání stěžovatele zastaveno s odkazem na článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a soudu prvního stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Tvrdí, že tím byla porušena jeho základní ústavní práva uvedená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a v čl. 6 Úmluvy.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že proti němu bylo dne 23. února 2005 zahájeno trestní stíhání pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) a c), odst. 2 písm. a) trestního zákona a přijímání úplatku podle §160 odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákona. Na konci přípravného řízení bylo po dvou letech podle tvrzení stěžovatele bez zrušení původního usnesení o zahájení trestního stíhání vydáno nové usnesení o zahájení trestního stíhání, ve kterém mu je vytýkáno celkem 492 skutků.
3. Stěžovatel zdůrazňuje, že v průběhu jeho trestního stíhání byl v jeho neprospěch opakovaně porušen právní řád, resp. ústavní pořádek ve smyslu nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.), resp. nálezu sp. zn. I. ÚS 516/05 (N 90/41 SbNU 157). V přípravném řízení byl totiž nezákonně ve vazbě cca tři měsíce, resp. byla cca o šest týdnů překročena délka možné vazby v přípravném řízení, a opakovaně byly shledány průtahy v řízení v jeho věci. Stěžovatel má za to, že výlučně vinou orgánů činných v trestním řízení dochází v jeho případě k průtahům. Jeho věcí se zabývá již v pořadí sedmý státní zástupce a ve spise nenachází žádný procesně použitelný důkaz prokazující jeho vinu. Dokazování je teprve na samém počátku, protože odvolací soud trvá na tom, aby byly jako důkaz provedeny správní spisy cizinců, které jsou uvedeny v obžalobě. Stěžovatel to přitom navrhoval již v říjnu 2007. Trestní stíhání tak trvá již bezmála osm let, aniž by měl stěžovatel možnost seznámit se s obsahem spisů cizinců uvedených v obžalobě. Předmětné trestní řízení je pak vedeno již po dobu více jak osmi let, přičemž obžaloba v této věci byla podána téměř před pěti lety, a je to důsledkem pochybení orgánů činných v trestním řízení. To ani s ohledem na druh a závažnost trestného činu není možné považovat za přiměřené. K dalšímu průtahům došlo z důvodu odchodu předsedy senátu na mateřskou dovolenou. Stávající senát byl nucen provést některé důkazy znovu, neboť z předchozích protokolů o hlavních líčeních nevyplývalo, zda bylo ke každému jednotlivému listinnému důkazu obžalovanému umožněno se vyjádřit. Stěžovatel v té souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 316/2001 ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 4 Tz 1/2002 ze dne 27. března 2002, sp. zn. 5 Tdo 178/2002 ze dne 10. července 2002, sp. zn 6 Tdo 102/2009 ze dne 17. března 2009 a usnesení sp. zn. III. ÚS 1568/09 ze dne 15. července 2009 a sp. zn. IV. ÚS 8/03 ze dne 5. listopadu 2003. Uzavírá, že trestní řízení proti němu nebylo dosud skončeno a nemůže být skončeno v budoucnu v přiměřené lhůtě. V jeho případě považuje užití institutu zastavení trestního stíhání na místě jako jediného prostředku k zabránění intenzivnějšího porušování jeho práv.
4. Ústavní soud ve své činnosti setrvale zdůrazňuje subsidiaritu ústavní stížnosti [§75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")], coby prostředku k ochraně základních práv a svobod, která je jinak svěřena soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky).
5. Pokud má stěžovatel v průběhu řízení před soudem za to, že dochází k průtahům, tak měl a má k dispozici procesní prostředek k odstranění průtahů v řízení před obecnými soudy, a to návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích. Z argumentace stěžovatele však nevyplývá, že by jej využil. Dále Ústavní soud v minulosti konstatoval, že nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se (mimo jiné) změnil zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), byla do právního řádu České republiky vnesena možnost v případech neodůvodněných průtahů řízení nárokovat kromě náhrady škody i poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3335/11 ze dne 23. srpna 2012, bod 20). Právní názor, na nějž se stěžovatel odvolává, je tedy v důsledku legislativního vývoje již překonaný. Ústavní soud konečně podotýká, že samotná skutečnost, že bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, není důvodem pro vydání rozhodnutí, jež by mělo za následek osvobození obžalovaného (viz sp. zn. I. ÚS 585/04, N 143/38 SbNU 117; III. ÚS 70/97, N 96/08 SbNU 375; aj.).
6. Ústavní soud tedy neshledal, že průtahy v řízení (dochází-li k nim) samy o sobě byly způsobilé ohrozit ústavní souladnost napadeného rozhodnutí. K odstranění namítaných průtahů, resp. náhradě z toho plynoucích škod, má také stěžovatel k dispozici procesní prostředky, které evidentně před podáním ústavní stížnosti nevyužil. Ústavní soud ani neshledal, že by předmětná věc svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele.
7. Ze shora vyložených důvodů proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj