ECLI:CZ:US:2013:2.US.4818.12.1
sp. zn. II. ÚS 4818/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Dagmar Lastoveckou o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem Prostějov, Nám. T. G. Masaryka 11, proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 10. 2009 č. j. 3 T 3/2001-412, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2010 č. j. 7 To 24/2010, rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 5. 2007 č. j. 1 T 34/2006-713, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2007 č. j. 3 To 358/2007, rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 9. 2009 č. j. 2 T 161/2006-431 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2009 č. j. 4 To 488/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 19. 12. 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Domnívá se, že těmito pravomocnými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v článcích 36 odst. 1 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, je povinen posoudit, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě k takovému závěru nedospěl.
Z ustanovení §72 odst. 3 citovaného zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, vyplývá, že před účinností jeho novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb. bylo možno ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V předloženém podání pak stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost, jíž brojí proti shora označeným rozsudkům prvostupňového a odvolacího soudu, podává v "zákonné lhůtě 60 dnů od doručení vyrozumění Ministerstva spravedlnosti o odložení jeho podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona".
Dle konstantní judikatury Ústavního soudu však podnět k podání stížnosti pro porušení zákona není procesním prostředkem ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona,
a lze jej pouze považovat za informaci subjektu oprávněnému k podání stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá zákonem stanovené právní důsledky, tj. nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti (srov. již v usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 124/93 ze dne 14. prosince 1993, SbNU sv. č. 2, usnesení č. 4, str. 203 a násl., usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94 ze dne 12. května 1994, SbNU, sv. č. 2, usnesení č. 11, str. 219). Za procesní prostředek k ochraně práva je totiž možné mít jen ten prostředek, který zákon dává k dispozici účastníku řízení a nikoli jinému subjektu, jako je tomu i v případě samotné stížnosti pro porušení zákona, již je v souladu s platnou právní úpravou oprávněn podat na základě svého uvážení ministr spravedlnosti.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že v posuzované věci nelze lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím odvíjet od doručení vyrozumění ministerstva spravedlnosti o tom, že ministr neshledal důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu §266 odst. 1, 2 tr. ř. v předmětných trestních věcech stěžovatele a jeho podněty odložil. Pro počátek této lhůty je v daném případě určující doručení rozhodnutí o procesních prostředcích, které měl k dispozici samotný stěžovatel, t.j. odvolání, popř. dovolání. Jak je možno vyvodit z dat vydání jednotlivých napadených rozhodnutí odvolacího soudu (25. 2. 2010, 7. 12. 2007, 24. 11. 2009) i z následného postupu stěžovatele (podnět k podání stížnosti pro porušení zákona proti napadeným rozhodnutím podaný dne 29. 5. 2012), stěžovatel musel být s jejich obsahem obeznámen nejpozději v první polovině roku 2012. Byla-li jeho ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 19. 12. 2012, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonem stanovené lhůty, kterou však Ústavní soud nemůže prodloužit ani prominout, jelikož se jedná o lhůtu kogentní.
Ústavní soud proto návrh stěžovatele podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vad plné moci, které by na výše vyložených závěrech nic změnit nemohlo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2013
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj