ECLI:CZ:US:2013:3.US.1961.12.1
sp. zn. III. ÚS 1961/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti Ladislava Maloty, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011 č. j. 1 Co 246/2011-100, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2011 č. j. 24 C 63/2010-78 a "dalším rozhodnutím soudu vztahujícím se k věci", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 24. 5. 2012, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel brojil proti soudním rozhodnutím, jak jsou shora označena.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla sepsána přímo stěžovatelem, ačkoliv podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovatel jako fyzická osoba musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem a k návrhu musí být přiložena plná moc advokáta (§31 a §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby (mj.) tyto vady svého návrhu ve třicetidenní lhůtě odstranil, a to konkrétně předložením plné moci advokáta a jím sepsaného návrhu na zahájení řízení. Současně stěžovatele poučil, že pokud tak neučiní, může být jeho návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 10. 9. 2012. Podáním ze dne 8. 10. 2010 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty, této žádosti Ústavní soud vyhověl a lhůtu stěžovateli prodloužil do 15. 11. 2012.
Přípisem ze dne 15. 11. 2012, doručeným Ústavnímu soudu téhož dne, stěžovatel sdělil, že advokát, který mu byl k poskytnutí příslušné právní služby Českou advokátní komorou (ČAK) určen, ústavní stížnost nesepsal a nepodal, a požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty o dalších 30 dnů, aby mohl znovu "požádat a přesvědčit" ČAK, aby mu "advokáta ustanovila a přehodnotila svůj přípis ze dne 14. 11. 2012". K tomu přiložil dopis ze dne 14. 11. 2012, v němž mu ředitelka pobočky ČAK v Brně, JUDr. Irena Schejbalová, vysvětluje, že odmítne-li určený advokát právní službu poskytnout pro zjevnou bezdůvodnost, jak tomu mělo být v souzené věci, není možné opakovaně dalšího advokáta určit.
Ústavní soud k tomu uvádí, že se stěžovatel mýlí, pokud má za to, že advokát je povinen ústavní stížnost sepsat a podat vždy. Smyslem (účelem) povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem je, aby tento soud nebyl zbytečně zatěžován návrhy (či podáními obecně), které jsou nesrozumitelné, neobsahují základní formální a obsahové náležitosti, nebo které jsou z nějakého jiného důvodu nezpůsobilé věcného projednání či evidentně nedůvodné. Stěžovateli byl poskytnut dostatečný časový prostor na to, aby si kvalifikovanou právní pomoc ve své věci obstaral, což se mu také prostřednictvím ČAK podařilo, přičemž určený advokát neshledal důvod ústavní stížnost podávat. Za této situace není Ústavnímu soudu zřejmé, proč by měl stěžovateli poskytovat další lhůtu k podání ústavní stížnosti, zvláště míní-li stěžovatel vše řešit prostřednictvím ČAK, která k danému postupu již své (negativní) stanovisko zaujala.
Protože tedy stěžovatel vady svého návrhu ani v prodloužené lhůtě (do 15. 11. 2012) neodstranil, Ústavní soud jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Dlužno dodat, že i kdyby se stěžovateli podařilo vady svého návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti odstranit, jednalo by se o návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě ve smyslu §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, což zjevně plyne z usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2012 sp. zn. IV. ÚS 434/12, vydaného ve věci stěžovatelovy dříve podané ústavní stížnosti, která směřovala proti stejným rozhodnutím. Odvozuje-li stěžovatel lhůtu k podání ústavní stížnosti od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2012 č. j. 30 Cdo 4540/2011-105, činí
tak - s ohledem na citované usnesení Ústavního soudu - nedůvodně. K tomu lze poznamenat, že dovolání, o kterém Nejvyšší soud rozhodl uvedeným usnesením, směřovalo proti jinému rozhodnutí, a to usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2011 č. j. 1 Co 2/2011-61, a stěžovatel jej ostatně ani (řádně) "nevyčerpal", neboť bylo z důvodu vad odmítnuto. Takže i kdyby se - zcela hypoteticky - v dané věci jednalo o mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, byl by zde naplněn důvod pro odmítnutí souzené ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Citované usnesení Nejvyššího soudu navíc stěžovatel napadl samostatnou ústavní stížností, vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1962/12, takže v případě, že tato bude shledána důvodnou, bude mít stěžovatel možnost bránit svá práva v pokračujícím soudním řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2013
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu