ECLI:CZ:US:2013:3.US.2737.12.1
sp. zn. III. ÚS 2737/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. listopadu 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Mgr. Michala Čížka, zastoupeného JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem Na Struze 1740/7, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. dubna 2012 č. j. 7 Co 803/2012-114 a proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4. listopadu 2011 č. j. 10 E 182/2011-89, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti stěžovatel napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel nesouhlasí se zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve výši 50 000,- Kč a tvrdí, že předmětný poplatek byl vyměřen nad rámec položky 16 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"). Stěžovatel namítá, že v předmětné věci jde o jedinou pohledávku, která má být zajištěna majetkem dlužníka, jenž tvoří souhrn nemovitostí nacházejících se ve více než 10 okresech České republiky. Protože stěžovatel podal pouze jeden návrh k Okresnímu soudu v Příbrami na zřízení soudcovského zástavního práva k více nemovitostem v majetku obchodní společnosti KIMOS - lesy, s. r. o. (v dřívějším řízení povinného) a za tento návrh byl stěžovateli vyměřen soudní poplatek v maximální zákonné výši, který stěžovatel zaplatil, byla výzva Okresního soudu v Jindřichově Hradci k zaplacení "dalšího soudního poplatku" ve výši 50 000,- Kč za zahájení řízení o zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného, které se nacházejí v obvodu působnosti Okresního soudu v Jindřichově Hradci, nezákonná, ve své podstatě porušující jeho ústavně zaručená základní práva. Stěžovatel proto na výzvu místně příslušného soudu nereagoval a soudní poplatek ve výši 50 000,- Kč nezaplatil. Důsledkem nezaplacení soudního poplatku bylo zastavení řízení. Podle názoru stěžovatele však nemůže prý jít k tíži věřitele, že o zřízení soudcovského zástavního práva nerozhodl jediný soud, ale více místně příslušných soudů.
Stěžovatel poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 21. 4. 2005 č. j. 2 As 53/2004-76) i na judikaturu Ústavního soudu (nálezy sp. zn. I. ÚS 664/03 N 56/40 SbNU 547, IV. ÚS 162/99 N 104/15 SbNU 5) s tím, že procesní postup obou obecných soudů porušuje zejména jeho právo na přístup k soudu.
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Okresní soud v Jindřichově Hradci ve věci výkonu rozhodnutí stěžovatele jako oprávněného proti povinnému KIMOS-lesy, s. r. o., pro pohledávku ve výši 11 704 000,- Kč s příslušenstvím, napadeným usnesením zastavil řízení, jímž se stěžovatel proti povinnému domáhal nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví povinného. Důvodem zastavení řízení bylo to, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve výši 50 000,- Kč.
Usnesení soudu prvního stupně potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích. Odvolací soud zdůraznil, že stěžovatel ve věci zvolil nesprávný procesní postup, jestliže podal u Okresního soudu v Příbrami jediný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí týkající se rovněž nemovitostí, které se nacházejí mimo obvod působnosti uvedeného soudu. Tímto postupem stěžovatel spojil několik věcí, které však měly být vedeny samostatně. Odvolací soud poukázal na skutečnost, že místně příslušným soudem je v dané věci soud polohy nemovitosti, které se nařízení výkonu rozhodnutí týká. Jednotlivá řízení podléhají poplatkové povinnosti samostatně.
III.
Ústavní stížnost není opodstatněná.
V projednávané věci jde o skutkově i procesně obdobnou situaci, kterou se Ústavní soud zabýval v ústavních stížnostech stěžovatele, vedených Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 2565/12 a sp. zn. II. ÚS 2738/12, jenž projednání této ústavní stížnosti předcházely.
V usneseních ze dne 16. 4. 2013 a ze dne 11. 4. 2013, jimiž byly obě výše označené ústavní stížnosti Ústavním soudem odmítnuty jako zjevně neopodstatněné [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], Ústavní soud konstatoval, že právní názor obecných soudů, v projednávané věci podrobně vyložený v odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, považuje za ústavně souladný, neboť vychází z rozumných a logických důvodů vzniku poplatkové povinnosti při zahájení řízení podle zákona o soudních poplatcích a z příslušných ustanovení občanského soudního řádu [§338b, §252 odst. 4 písm. b) o. s. ř.]. Od tohoto závěru nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané ústavní stížnosti.
Spolu s odkazem na závěry Ústavního soudu, uvedené ve výše citovaných usneseních, Ústavní soud pro úplnost poukazuje na odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, v němž se tento soud vyčerpávajícím způsobem zabýval a vypořádal se všemi stěžovatelem uplatněnými námitkami, jejichž podstatná část je součástí argumentace obsažené i v předmětné ústavní stížnosti.
Procesní postup Okresního soudu v Jindřichově Hradci i právní názor vyjádřený odvolacím soudem v napadeném usnesení není v rozporu se stěžovatelem uvedenými ústavně garantovanými právy a Ústavní soud proto ze všech výše vyložených důvodů ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu