ECLI:CZ:US:2013:3.US.2744.13.1
sp. zn. III. ÚS 2744/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Gustava Vondráčka, zastoupeného JUDr. Janem Chlumským, advokátem se sídlem Praha 2, Fričova 17/908, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 11. 2010 č. j. 15 C 370/2009-74 a Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2011 č. j. 21 Co 70/2011-87 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012 č. j. 26 Cdo 2829/2011-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o jeho žalobě o určení neplatnosti nájemní smlouvy, a to z důvodu porušení článku 3 odst. 3, článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces. Uvedl, že ústavní stížnost podává dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve lhůtě jednoho roku od doručení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo jím podané dovolání odmítnuto, přičemž je dán podstatný přesah vlastních zájmů tím, že "stejná problematika" se týká i jiných nájemců v nájemních domech v Praze 2, popř. v jiných částech Prahy.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, lze ústavní stížnost podat do šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
V dané věci se odvíjí tato lhůta od doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu, k čemuž došlo k rukám stěžovatelova zástupce dne 17. 11. 2012, jak se podává z doručenky na č. l. 102 verte vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 C 370/2009 .
Jestliže ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 5. 9. 2013, stalo se tak očividně opožděně.
Co do včasnosti podání ústavní stížnosti se stěžovatel zjevně jen nedopatřením dovolává ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [správně ustanovení §75 odst. 2 písm. a)], podle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jíž je podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva. Možnost přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti za situace, kdy tato podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, totiž představuje pouze výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti (srov. nález sp. zn. II. ÚS 193/94 ze dne 13. 3. 1996, N 19/5 SbNU 159, usnesení sp. zn. III. ÚS 2402/08 ze dne 27. 11. 2008 a sp. zn. II. ÚS 143/04 ze dne 5. 5. 2004). Aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu přichází tedy v úvahu jen k odvrácení následku, spočívajícího v jinak nastalých poměrech nepřípustnosti, nikoli její opožděnosti. Účelem tohoto ustanovení tedy není zajištění přístupu k Ústavnímu soudu tomu, kdo nevyužil zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti poté, kdy všechny opravné prostředky vyčerpal (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 338/06 ze dne 8. 8. 2007 a sp. zn. IV. ÚS 107/95 ze dne 19. 9. 1995, U 21/4 SbNU 349).
Z ústavní stížnosti a z procesního spisu je patrno, že stěžovatel podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání a poté i dovolání, a proto podmínky pro aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu splněny nejsou.
Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl ústavní stížnost jako návrh, jenž byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu