ECLI:CZ:US:2013:3.US.3299.13.1
sp. zn. III. ÚS 3299/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Košana, proti platnosti voleb do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 25. a 26. října 2013, "veškerých proběhlých voleb do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, konaných na základě §87 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a §90 zákona č. 150/2002 Sb., Soudního řádu správního", resp. volby všech kandidátů v těchto volbách, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem (podaným k poštovní přepravě dne 29. 10. 2013) se stěžovatel domáhal vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny (ve smyslu v záhlaví uvedeném), resp. neplatnosti volby všech kandidátů (materiálním pohledem na obsah návrhu - srov. i usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 5/2006-46 či Vol 66/2006-105 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/06). Argumentaci ústavní stížnosti Ústavní soud blíže nereprodukoval, neboť to vzhledem k důvodům odmítnutí ústavní stížnosti rozumný význam nemá.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".
3. Coby důsledek v ústavním soudnictví uplatněného principu subsidiarity je nepřípustná ústavní stížnost tehdy (srov. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
4. Pravomoc posuzovat návrh občana na neplatnost volby kandidáta či vícero kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny náleží (podle §87 odst. 1 a §88 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky) Nejvyššímu správnímu soudu (srov. i výše citovanou judikaturu).
5. Z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatel takový návrh podal. Až proti nepříznivému výsledku jím otevřeného řízení lze brojit ústavní stížností.
6. Z řečeného plyne, že ústavní stížnost není návrhem přípustným, jestliže stěžovatel nevyčerpal před jeho podáním účinný procesní prostředek, jež mu byl k dispozici. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelovu ústavní stížnost podle citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.
7. Za této procesní situace nepokládal Ústavní soud za nezbytné stěžovatele vyzvat k odstranění vady jeho podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem v daném řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu