ECLI:CZ:US:2013:3.US.3799.12.1
sp. zn. III. ÚS 3799/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Kamila Hály, zastoupeného JUDr. Františkem Šístkem, advokátem se sídlem Praha 10, Sportovní 826/8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2012 č. j. 8 To 281/2012-18 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým Městský soud v Praze zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 20 Nt 243/2012, kterým byl stěžovatel vzat do vazby podle §68 odst. 1 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") z důvodu podle §67 písm. b) tr. ř. Stěžovatel je (spolu s dalším obviněným) stíhán pro trestný čin zpronevěry podle §206 odst. 1 a 5 trestního zákoníku.
Stěžovatel uvádí, že napadené usnesení není náležitě odůvodněno, má obecný obsah, aniž by v něm bylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem případu. Tvrdí dále, že napadené usnesení je nesprávné, neboť se opírá o usnesení o zahájení trestního stíhání, které neobsahuje podstatné náležitosti a je nezákonné. Podle stěžovatele je trestní stíhání proti němu vedeno od počátku nezákonným způsobem, neboť mu nebylo sděleno obvinění. Popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání je v rozporu s trestním řádem. Stěžovatel má za to, že je nezákonným způsobem držen ve vazbě, přičemž je takto omezován pouze s odkazem na koluzní důvod vazby jako na jediný vazební důvod.
Pro uvedené se cítí stěžovatel dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Proto se domáhá, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil a rozhodl o jeho propuštění na svobodu.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], k čemuž, jak plyne z dnes již ustálené judikatury, dojde v případě vazebních rozhodnutí zejména tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 18/96, IV. ÚS 137/2000, II. ÚS 599/01, III. ÚS 121/02, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Tak tomu v posuzované vazební věci stěžovatele není. Ústavní soud konstatuje, že argumentace Obvodního soudu pro Prahu 9 obsažená v odůvodnění usnesení o vzetí do vazby z tohoto pohledu obstojí, resp. pro výrok soudu zakládá ústavně akceptovatelné důvody (§134 odst. 2 tr. ř.). Pokud se s ní Městský soud v Praze ztotožnil, potud je současně dle názoru Ústavního soudu (v nezbytném rozsahu) i dostatečnou obsahovou reakcí na námitky, jež jsou formulovány ve stížnosti do rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ve smyslu stabilizované rozhodovací praxe Ústavního soudu k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby, a tím i k ústavněprávně udržitelnému jejímu odůvodnění, může v závislosti na individuálních okolnostech konkrétního případu postačovat i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu pachatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 62/96, II. ÚS 124/97, IV. ÚS 137/2000, III. ÚS 566/03 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1915/11). V intencích tohoto názoru racionálně logická myšlenková konstrukce obecných soudů [opřená o §67 písm. b) tr. ř.] nevykračuje z argumentačního pole daného rámcem takto požadované objektivní konstelace. Obecné soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích zdůraznily především skutečnost, že k řádnému objasnění věci bude nezbytné vyslechnout celou řadu svědků, kdy v dané věci je namístě obava, že obvinění budou na tyto svědky působit, aby vypovídali v jejich prospěch či jiným způsobem mařit průběh vyšetřování. Odůvodnění Městského soudu v Praze je doplněno i dalšími argumenty (viz str. 4 napadeného usnesení), a lze je považovat za výraz ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu