ECLI:CZ:US:2013:3.US.4531.12.1
sp. zn. III. ÚS 4531/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti a) STONE GROUP spol. s r. o., se sídlem Světlogorská 2769, 390 05 Tábor a b) GRANIT HOLDING, spol. s r. o., se sídlem Světlogorská 2769, 390 05 Tábor, obě zastoupené JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem Bělehradská 2759, 390 05 Tábor, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. září 2012 č. j. 21 Cdo 4388/2011-257, za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 11. 2012, napadají obě stěžovatelky v záhlaví usnesení označené rozhodnutí a tvrdí, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo zakotvené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelky nesouhlasí se zastavením dovolacího řízení a tvrdí, že důvody, pro které bylo dovolací řízení zastaveno, jsou nepravdivé a přístup dovolacího soudu při posouzení podmínek dovolání považují za formalistický.
Není prý pravdou, že by dovolání nebylo sepsáno advokátkou, neboť JUDr. Marie Kostrůnková je jako advokátka činná již od roku 1995 (od roku 1974 působila v justici jako soudkyně u okresních soudů), má právnické vzdělání - dosáhla titulu JUDr., což doložila k výzvě Krajského soudu v Plzni zasláním kopie svého vysokoškolského diplomu.
II.
Nejvyšší soud ČR zastavil dovolací řízení o dovolání stěžovatelek proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2010 č. j. 11 Cmo 101/2010-185, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2009 č. j. 24 Cm 14/2008-160 o zamítnutí žaloby pro zmatečnost. Dovolací soud uvedl, že dovolání nebylo sepsáno advokátem, při podání dovolání nebyly stěžovatelky zastoupeny advokátem: obě stěžovatelky byly v dovolacím řízení zastoupeny jejich jednatelkou. Protože stěžovatelky přes výzvu soudu neodstranily nedostatek podmínky řízení (§241 o. s. ř.), i když byly o důsledcích své nečinnosti poučeny, Nejvyšší soud řízení o odvolání zastavil.
III.
Ústavní stížnost není opodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné zákonnosti". Ústavní stížnost představuje specifický prostředek, jehož účelem je zabezpečit ochranu ústavním pořádkem zaručeným základním právům a svobodám.
Po přezkoumání napadeného usnesení dovolacího soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že toto rozhodnutí je přesvědčivé a z hlediska ústavnosti mu nelze nic vytknout.
Soud je podle zákona povinen za všech okolností zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení. Dojde-li k závěru, že tomu tak není, nelze zastavení řízení považovat za odepření spravedlnosti.
Ústavní soud si pro přezkoumání důvodnosti tvrzení stěžovatelek o doložení dokladu o právnickém vzdělání jednatelky stěžovatelek - JUDr. Marie Kostrůnkové, která za obě stěžovatelky jednala jako jejich statutární orgán v dovolacím řízení, vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu v Plzni. Písemná vyjádření zaslaná účastníky řízení již Ústavní soud k replice nezasílal, neboť v předmětné věci relevantní skutečnosti, na nichž je rozhodnutí Ústavního soudu založeno, byly zjištěny ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 24 Cm 14/2008.
Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 24 Cm 14/2008 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
Na č. l. 195-209 spisu krajského soudu je založeno dovolání stěžovatelek zastoupených jednatelkou obou společností JUDr. Marií Kostrůnkovou. Dovolání bylo krajským soudem spolu se spisem předloženo Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání (č. l. 211). Spis byl dovolacím soudem vrácen krajskému soudu s upozorněním, že dosud nebyl vybrán soudní poplatek z dovolání a nebylo doloženo právnické vzdělání jednatelky JUDr. Kostrůnkové; je proto nezbytné dovolatele v tomto smyslu poučit a upozornit je na následky spojené s nesplněním podmínek výzvy. Krajský soud usnesením ze dne 9. 5. 2011 č. j. 24 Cm 14/2008-213 vyzval proto obě stěžovatelky, aby si pro dovolání v předmětné věci zvolily advokáta nebo aby doložily, "že za ně coby dovolatele jedná osoba uvedená v ustanovení §21 o. s. ř., která má právnické vzdělání". Předmětné usnesení bylo stěžovatelkám doručeno dne 30. 5. 2011 do jejich datové schránky. Do doby opětovného předložení předmětné věci dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání (tj. do dne 12. 12. 2011) nebyla zvláštní podmínka dovolacího řízení podle §241 o. s. ř. stěžovatelkami splněna (viz předkládací zpráva krajského soudu na č. l. 255a).
Ústavní soud tak zjistil, že tvrzení stěžovatelek o odstranění nedostatku podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o. s. ř. je zcela nepravdivé, přičemž tato skutečnost jim nepochybně musela být známa již v době před rozhodnutím dovolacího soudu. Tvrzení stěžovatelek, že Krajskému soudu v Plzni byl v kopii zaslán vysokoškolský diplom osvědčující právnické vzdělání, není pravdivé, resp. je nelze ze soudního spisu nijak doložit. Je proto tím nepochopitelnější podání ústavní stížnosti založené na zcela nepravdivých důvodech.
Závěrem je možno shrnout, že stěžovatelky byly, jako právnické osoby, v řízení o dovolání zastoupeny jejich jednatelkou. Přes výzvu soudu stěžovatelky nesplnily odstranitelnou podmínku řízení, tedy neprokázaly splnění výjimky z podmínky nuceného zastoupení dovolatele. Nejvyšší soud proto postupoval v souladu se zákonem, jestliže pro nesplnění výzvy řízení o dovolání, podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 věta třetí o. s. ř., zastavil.
Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu