ECLI:CZ:US:2013:3.US.708.13.1
sp. zn. III. ÚS 708/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Zdenka Bilka, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2012 č. j. 20 Cdo 3069/2012-223, Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012 č. j. 54 Co 46/2012-62 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 8. 2011 č. j. 68 EXE 3371/2011-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 25. 2. 2013 a doplněné podáním doručeným dne 9. 3. 2013, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud z důvodu porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů v jeho exekuční věci, a dále žádá "vrácení k jednání o otázce zásadního právního významu - místní nepříslušnosti soudu OSP4, MSP, NSCR pro tento případ", přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 4 zaslání žaloby a usnesení z období let 2003 - 2008 a dokumentů souvisejících s exekučním řízením a konečně se domáhá odškodnění ve výši 9 000 000 euro.
Stěžovatel tak činí, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1260/08, II. ÚS 1122/12, II. ÚS 2129/12 a I. ÚS 3520/12).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2013
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj