ECLI:CZ:US:2013:4.US.2056.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2056/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Le Ngoce Sanga, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Ruzyně, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 25, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. 8 To 168/2013, spojené s návrhem na postup dle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jeho vydáním měla být porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Praze vyplývá, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 4. 2013 č. j. 0 Nt 9023/2013-22 bylo rozhodnuto, že podle §72 odst. 1 trestního řádu se stěžovatel propouští z vazby s tím, že jako náhrada vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a), c) trestního řádu se přijímá písemný slib stěžovatele a stanovuje se probační dohled. Proti tomuto usnesení podala stížnost státní zástupkyně, na jejímž základě Městský soud v Praze (dále též "městský soud") rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatel se i nadále ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) trestního řádu, písemný slib stěžovatele se nepřijímá a účelu vazby nelze dosáhnout dohledem probačního úředníka. Stěžovatel je trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §238 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu přípravy.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí městského soudu je nepřiměřeně paušální bez relevantního a konkrétního odůvodnění, které by zohledňovalo jeho vyjádření ke stížnosti státního zastupitelství. Podle stěžovatele napadené usnesení nesplňuje požadavek na řádné a vyčerpávající odůvodnění ve smyslu judikatury Ústavního soudu.
S ohledem na přední postavení osobní svobody (do níž bylo napadenými rozhodnutími aktuálně zasaženo) v katalogu základních práv a svobod projednal Ústavní soud stížnost v souladu s vlastní ustálenou rozhodovací činností přednostně mimo pořadí.
Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ve své konstantní judikatuře Ústavní soud zdůrazňuje, že je zásadně věcí trestních soudů posuzovat, zda vazba je opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do těchto úvah je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze v případech, v nichž rozhodnutí soudu o vazbě není podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 Listiny) buď vůbec nebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním rozporu s principy plynoucími z ústavního pořádku (viz např. nález ze dne 26. 9. 1996 sp. zn. III. ÚS 18/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, č. 88).
Ústavní soud také opakovaně konstatoval, že rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného; vazba je zajišťovacím institutem, který slouží k dosažení účelu trestního řízení a každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jak ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, tak ohledně dalšího vývoje řízení, který lze jen odhadovat (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 161/04, I. ÚS 603/07 a usnesení sp. zn. I. ÚS 2705/07). Tento závěr vyplývá jak z teorie trestního práva, tak z dikce příslušných ustanovení trestního řádu.
Napadené rozhodnutí tyto závěry plně respektuje. Argumentace městského soudu je logická a srozumitelná a nelze v ní nalézt žádné ústavněprávní deficity nebo zjevná interpretační pochybení. Městský soud přezkoumal podle §147 odst. 1 trestního řádu správnost všech výroků usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, včetně řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí. Ústavní soud v konkrétních podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení městského soudu.
Lze konstatovat, že obecné soudy respektovaly i požadavek vyslovený v ustanovení §67 in fine trestního řádu, totiž, že "obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže... dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením". Ústavní soud konstatuje, že neshledal v postupu městského soudu při rozhodování o stěžovatelově vazbě žádné hmotněprávní nebo procesní excesy, dosahující ústavněprávní roviny.
Tento závěr nikterak nepředjímá výsledek meritorního rozhodnutí o vině a trestu. Stěžovatel má i nadále otevřeny všechny cesty, které mu trestněprocesní předpisy poskytují, aby v rámci trestního řízení, které dosud není pravomocně skončeno, uplatnil veškerá svá zákonná práva.
Ústavní soud proto posoudil stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ho usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu