ECLI:CZ:US:2013:4.US.2621.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2621/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Oblastní nemocnice Náchod, a. s. se sídlem Purkyňova 446, Náchod, zastoupené JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem se sídlem Barcalova 2, Ústí nad Orlicí, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2013 č. j. 9 Cmo 119/2013-82, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2012 č. j. 39 Cm 200/2011-64 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dne 7. 11. 2012 č. j. 39 Cm 200/2011-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2012, který zamítl její žalobu o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 480 Kč s příslušenstvím; dále rovněž v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2012, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na vydání doplňujícího rozsudku ohledně téže částky; a v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2013, kterým bylo usnesení krajského soudu potvrzeno.
Stěžovatelka si je vědoma skutečnosti, že ústavní stížnost, která se dotýká obdobné problematiky (sp. zn. IV. ÚS 4511/12) byla Ústavním soudem odmítnuta, přesto podala tuto ústavní stížnost, neboť se domnívá, že její právní předchůdkyni byla odepřena možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zčásti návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu a zčásti návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu k napadenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2012 č. j. 39 Cm 200/2011-57 jde s ohledem na to, že rozsudek byl doručen právnímu zástupci stěžovatelky již dne 13. 11. 2012, o ústavní stížnost podanou opožděně (ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ve vztahu ke zbývajícím rozhodnutím obou soudů, kterými nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na vydání doplňujícího rozsudku ohledně částky 480 Kč s přísl., se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Z ustálené judikatury Ústavního soudu totiž vyplývá, že v případě tzv. bagatelních věcí lze k přezkumu věci z ústavněprávního hlediska přikročit jen ve výjimečných případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, neboť tato částka již jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04). O takový případ se nicméně v projednávané věci jednoznačně nejedná.
S ohledem na shora uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu zčásti odmítnout jako podanou po zákonem stanovené lhůtě a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu