ECLI:CZ:US:2013:4.US.2796.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2796/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele JUDr. Josefa Červinky, právně zastoupeného advokátem JUDr. Františkem Novosadem, Smetanova 1101, Vsetín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013 sp. zn. 20 Cdo 2054/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 9. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zabránění výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2001 uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč. Podané odvolání bylo Vrchním soudem v Olomouci ze dne 15. 4. 2011 sp. zn. 2 Ko 45/2010 odmítnuto. K podanému dovolání Nejvyšší soud návrh stěžovatele odmítl, neboť dospěl k závěru, že v dané věci není dovolání přípustné, neboť se jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč a nejde přitom o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ustanovení §120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
Podle náhledu stěžovatele je zřejmé, že vedlejší účastník napadené usnesení nesprávně zařadil pod režim hranice limitu 50.000,- Kč, tj. jakéhokoliv plnění a zcela zanedbal aplikaci ustanovení §237 o. s. ř. Důvodem má být především ta skutečnost, že s použitím teleologického výkladu nelze dospět k závěru, že zákonodárce měl na mysli také pokutové řízení do uvedeného limitu. Nejvyšší soud tak postupoval v dané věci zcela překvapivě, když nepřípustně založil rozsah svého přezkumu na nesprávném použití právního předpisu. Stěžovatel má za to, že vedlejší účastník měl danou věc posoudit jinak, neboť principiálně nelze obhájit uložení pokuty po uplynutí více než 10 let od údajného porušení povinnosti, jak tvrdí krajský soud.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Nejvyšší soud v předmětném případě své závěry stran aplikace ustanovení §237, resp. §238, o. s. ř. řádně odůvodnil. V podstatě se jedná toliko o aplikaci jednoduchého práva bez přesahu do ústavněprávní roviny.
Namítá-li stěžovatel odepření spravedlnosti, nutno konstatovat, že podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.
Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu