ECLI:CZ:US:2013:4.US.3229.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3229/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele Mgr. Jana Olšiaka, toho času ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem Římská 1317/42, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 5 Tdo 241/2013-97 ze dne 19. 6. 2013, rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 58/2012 ze dne 15. 11. 2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 2 T 65/2010 ze dne 21. 2. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 22. 10. 2013 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, jenž posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost, evidovanou pod sp. zn. II. ÚS 3042/13 a brojící proti v záhlaví tohoto usnesení citovaným rozhodnutím, druhý senát Ústavního soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu svým usnesením z 9. 10. 2013 sp. zn. II. ÚS 3042/13.
Dne 15. 10. 2013 zaslal k uvedené spisové značce druhého senátu Ústavního soudu stěžovatel doplnění ústavní stížnosti. Protože ale o ústavní stížnosti stěžovatele bylo již v mezidobí rozhodnuto, když vedle toho bylo stěžovatelovo doplnění Ústavnímu soudu doručeno stále ještě ve lhůtě předvídané §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, bylo toto doplnění stěžovatele pojato jako nový návrh, jemuž byla přidělena sp. zn. IV. ÚS 3229/13.
Vzhledem k uvedenému Ústavní soud tedy zcela odkazuje na rekapitulační část usnesení druhého senátu Ústavního soudu. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť jimi, alespoň v rozsahu zmiňovaného doplnění, bylo podle stěžovatele porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu Ústavy a Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel se domnívá, že citovanými rozhodnutími, týkajícími se posouzení stěžovatelovy viny a trestu za zločin zpronevěry a podvodu, nebylo dostatečně zohledněno, že u skutku popsaného ad 1 písm. i) výroku o vině, stěžovatel s poškozenými uzavřel dohodu o narovnání práv.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ke stěžovatelově námitce Ústavní soud toliko uvádí, že k této dohodě přihlédnuto bylo (srov. například mimo jiné strana 50 rozsudku Krajského soudu v Praze), ovšem tato dohoda nebyla podepsána (což stěžovatel ani v ústavní stížnosti nezpochybňuje), proto nemohla být považována za právní důvod k uznání dluhu.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústní jednání ve smyslu §44 zákona o Ústavním soudu nemohlo být konáno, protože návrh byl odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu