ECLI:CZ:US:2013:4.US.402.13.1
sp. zn. IV. ÚS 402/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci stěžovatelky Traffictrade, s. r. o., právně zastoupené advokátkou JUDr. Petrou Budíkovou, LL.M., Nad Kajetánkou 1782/15, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 9. 2012 č. j. 206 EXE 6778/2012-13 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2012 č. j. 21 Co 469/2012-172, 21 Co 470/2012, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 28. 1. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. Své podání spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 9. 2012 č. j. 206 EXE 6778/2012-13.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka užívá na základě smlouvy uzavřené mezi společností Deutsche leasing ČR, spol. s r. o., čerpadlo betonové směsi AUTOČERPADLO KCP45ZX-170. Vlastnické právo k předmětu koupě bylo převedeno z vedlejšího účastníka (BERIL- EXIM) na společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., takto:
(i.) Vedlejší účastník (BERIL-EXIM) a stěžovatelka uzavřeli dne 29. 9. 2009 kupní smlouvu č. 02/09/09 AB, jejímž předmětem byl prodej předmětu koupě s výhradou nabytí vlastnického práva v okamžiku úplného zaplacení kupní ceny ve výši 4.622.530,- Kč.
(ii.) Stěžovatelka podáním ze dne 12. 10. 2009 doručeným vedlejšímu účastníkovi (BERIL-EXIM) dne 13. 10. 2009 započetla na svůj závazek z titulu úhrady kupní ceny podle shora uvedené kupní smlouvy pohledávku za vedlejším účastníkem (BERIL-EXIM). Tímto právním úkonem nabyla vlastnické právo k předmětu koupě stěžovatelka.
(iii.) Dne 19. 10. 2009 uzavřela stěžovatelka jako prodávající a společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., jako kupující kupní smlouvu, jíž stěžovatelka převedla vlastnické právo k předmětu koupě na společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o.
Vedlejší účastník (BERIL-EXIM) odmítl zánik závazku stěžovatelky započtením a podáním ze dne 21. 12. 2009 od kupní smlouvy ze dne 29. 9. 2009 odstoupil. Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, rozhodl o žalobě vedlejšího účastníka (BERIL-EXIM) proti stěžovatelce o vydání věci rozsudkem č. j. 47 Co 196/2011-581 ze dne 13. 4. 2012 tak, že stěžovatelka je povinna vydat vedlejší účastnici (BERIL-EXIM) předmět koupě.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 196/2011-581 ze dne 13. 4. 2012 podala stěžovatelka dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, o němž nebylo do podání ústavní stížnosti rozhodnuto.
Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu Praha - západ byla ke splnění povinnosti vydat sporné čerpadlo betonové směsi nařízena exekuce. Ve věci podané odvolání Krajský soud v Praze odmítl.
Výše shrnutým postupem obecných soudů se stěžovatelka cítí být dotčena na svých ústavně zaručených právech, přičemž v souvislosti se svou argumentací odkázala především na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1747/2007, Pl. ÚS 78/06, I. ÚS 143/07, II. ÚS 165/11, III. ÚS 103/99.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Předně je třeba opakovat, že Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení stěžovatelka namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.
Stran správnosti postupu obecných soudů, jež vydaly ústavní stížností napadená usnesení, lze zcela odkázat na závěry obsažené v usnesení Krajského soudu ze dne 29. 10. 2012 č. j. 21 Co 469/2012-172, 21 Co 470/2012. V rámci vykonávacího řízení již nelze uplatňovat námitky skutkově náležejících do řízení nalézacího. V daném případě bude navíc rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2012 č. j. 47 Co 196/2011-581, na jehož základě došlo k nařízení exekuce, podrobeno přezkumu Nejvyšším soudem ČR. Jakékoliv širší úvahy Ústavního soudu stran tohoto případu je tak třeba považovat za nepřípustné, neboť by tím docházelo k zasahování do pravomoci Nejvyššího soudu.
Vzhledem k výše řečenému Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 9. 2012 č. j. 206 EXE 6778/2012-13 nevyhověl.
Ústavní soud návrh stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu