ECLI:CZ:US:2014:2.US.2140.14.1
sp. zn. II. ÚS 2140/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HiComp, a.s., se sídlem Husinecká 903/10, Praha 3, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, 110 00 Praha 1, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. 7 Af 50/2010-75, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2014, č. j. 9 Afs 91/2013-38, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou elektronicky dne 23. 6. 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jejího práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost nicméně vykazovala vady, pro které nemohla být projednána, a proto Ústavní soud stěžovatelku vyzval přípisem ze dne 7. 7. 2014 k jejich odstranění. Ústavnímu soudu nebylo především zřejmé, zrušení jakých rozhodnutí se stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti domáhala, neboť o kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. 7 Af 50/2010-75, Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 23. 4. 2014, č. j. 9 Afs 90/2013-36, nikoliv rozsudkem č. j. 9 Afs 91/2013-38, jaký byl uveden v petitu ústavní stížnosti. Tato skutečnost mj. vyplývá i z obsahu totožnou stěžovatelkou podaných ústavních stížností (řízení vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2138/14 a sp. zn. IV. ÚS 2139/14), v nichž se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. 7 Af 50/2010-75, tentokráte však ve spojení s citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 90/2013-36, resp. zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. 7 Af 49/2010-58, znovu ovšem ve spojení s nyní napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 91/2013-38.
Na uvedenou výzvu Ústavního soudu stěžovatelka reagovala podáním ze dne 23. 7. 2014, v němž sice opravila petit ústavní stížnosti tak, že ústavní stížností se domáhá zrušení "rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. 7 Af 50/2010-75, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2014, č. j. 9 Afs 90/2013-36". Následně však upozornila na skutečnost, že za této situace došlo k mylnému duplicitnímu podání totožné ústavní stížnosti, tj. směřující proti totožným, výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů, a proto navrhla "v případě, že tomu tak opravdu je (...), aby o jedné ústavní stížnosti II. ÚS 2138/14 či II. ÚS 2140/14 bylo zastaveno řízení."
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka se v petitu dříve podané ústavní stížnosti (řízení vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2138/14) skutečně domáhá zrušení totožných rozhodnutí obecných soudů, tj. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. 7 Af 50/2010-75, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2014, č. j. 9 Afs 90/2013-36, jako v nyní projednávaném případě, Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatelky "na zastavení řízení", který nelze než interpretovat toliko jako zpětvzetí návrhu ve smyslu ustanovení §77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jakožto jediný možný procesní prostředek v dispozici stěžovatelky, jímž může vyvolat svým návrhem zamýšlený důsledek v podobě zastavení řízení.
Se zřetelem k výše uvedenému proto Ústavní soud podle ustanovení §77 zákona o Ústavním soudu řízení o ústavní stížnosti, vedené pod sp. zn. II. ÚS 2140/14, zastavil, s tím, že nadále bude pokračováno v řízení ve věci ústavní stížnosti brojící proti identickým soudním rozhodnutím, vedeném pod sp. zn. II. ÚS 2138/14.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2014
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu