ECLI:CZ:US:2014:2.US.329.14.1
sp. zn. II. ÚS 329/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti MUDr. Zdeňka Füzéka, zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu Praha - východ sp. zn. 0 Nt 4027/2013 ze dne 6. 10. 2013, a postupu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Praha venkov - východ, Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování, Zahradnická 1877/1, Brandýs nad Labem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 1. 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví uvedený příkaz k domovní prohlídce a zakáže Policii České republiky pokračovat v porušování základních práv stěžovatele podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho ústavně chráněných práv, konkrétně do práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1 Listiny a dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že napadeným příkazem byla podle §83 odst. 1 tr. ř. nařízena domovní prohlídka v rodinném domě stěžovatele (blíže popsaném ve výroku rozhodnutí) s tím, že je důvodné podezření, že se v uvedeném objektu nacházejí věci důležité pro trestní řízení (zdravotní karty, výpočetní technika, recepty aj.), a že prohlídku provedou jako neodkladný úkon orgány Policie České republiky. Soud tak vyhověl návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha - východ ve věci podezření ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, z něhož je podezřelý stěžovatel tím, že nejméně v době od ledna 2011 do prosince 2012 jako vedoucí lékař zdravotnického zařízení A., vykazoval zdravotním pojišťovnám (zejména ZPMV ČR, Vojenské pojišťovně a VZP) lékařské úkony, které nebyly fyzicky provedeny, čímž měl získat přesně nezjištěný finanční prospěch, přičemž dle dosavadních výsledků prověřování věci vyplynula prozatímní výše způsobené škody cca 20 000 Kč. Jak dále vyplývá z odůvodnění příkazu, soudce shledal podmínky pro to, aby byla prohlídka provedena jako neodkladný úkon ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. Z protokolu o provedení prohlídky č. j. KRPS-124023-523/TČ-2013-011571-POZN vyplývá, že prohlídka byla provedena dne 27. 11. 2013 a byly při ní zajištěny věci popsané v protokolu.
3. Stěžovatel odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, z nichž vyplývá požadavek na podrobné vymezení důvodů, které soud vedou k nařízení domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu, přičemž za takový důvod nepovažuje možnost ztráty důkazů. Poukazuje též na to, že příkaz byl vydán pro údajné spáchání přečinu podvodu s výší škody 20 000 Kč, s trestní sazbou až dvě léta, což je ve zřejmém nepoměru k zásahu do práva na ochranu obydlí. Stejně tak považuje za vágní a nedostatečné odůvodnění potřeby domovní prohlídku provést, když příslušné orgány vycházely pouze z blíže neodůvodněné domněnky, že se v prostorách obydlí stěžovatele nacházejí blíže neurčité listiny či paměťové nosiče, což vzbuzuje dojem, že příkaz byl vydán pouze proto, aby policejní orgán mohl zjistit, zda se v prostorách obydlí stěžovatele nějaké věci důležité pro trestní řízení nacházejí či nikoliv, ačkoliv k tomu nemá žádné relevantní indicie. Stěžovatel má dále za to, že příkaz k domovní prohlídce neobstojí ani v testu proporcionality - v poměřování použitého opatření omezujícího právo či svobodu s jiným opatřením, které je schopno dosáhnout stejného výsledku postupem např. podle §8, §78 a §79 tr. ř.
4. Po zvážení stížnostních námitek i obsahu příslušných listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů řízení před orgány činnými v přípravném řízení, který upravuje trestní řád. Vyhodnocení její procesní použitelnosti je především věcí orgánů činných v trestním řízení, konkrétně obecných soudů.
6. Obecně totiž platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy). Totéž platí i ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší do této působnosti obecných soudů zasahovat, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad podústavního práva. Důvodem k zásahu Ústavního soudu je až situace, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či libovůle, a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu.
7. Napadený příkaz je odůvodněn jak v souladu s náležitostmi usnesení podle §134 tr. řádu, tak i ve smyslu §82 odst. 1 a §83 tr. řádu, které upravují konkrétní podmínky nařízení domovní prohlídky. V příkazu je uveden skutek, pro který se prověřování vede, a je v něm i dostatečně specifikována nemovitost, která má být prohlídce podrobena, včetně adresy, na níž se nachází. Dále se v příkazu uvádí, že existuje důvodné podezření, že se v příslušném objektu nacházejí věci důležité pro trestní řízení. V odůvodnění příkazu soudce podává nástin trestné činnosti, jež je prověřována a z níž je podezřelý stěžovatel a dostatečně specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v dané nemovitosti nacházejí, a které je třeba pro zadokumentování předmětné trestné věci zajistit. Nechybí ani zdůvodnění, proč je provedení domovní prohlídky zásadně neodkladným úkonem ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. Příkaz obsahuje i řádné poučení.
8. V souvislosti s námitkou o nedostatečném odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je možno vyjít ze závěrů, uvedených např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 2355/13 ze dne 12. 12. 2013, podle nichž k vydání příkazu postačí "důvodné podezření", že v uvedeném objektu se nacházejí věci důležité pro trestní řízení; od toho se odvíjí příslušná úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána v takové míře, jako je tomu např. u podané obžaloby". Ústavně právní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o důvodnosti vymezených podezření; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz k domovní prohlídce slouží.
9. Proto ani námitka o nepoměru výše škody způsobené údajným jednáním stěžovatele a trestní sazby, která mu za takové jednání hrozí, k zásahu do práva na ochranu obydlí není opodstatněná, neboť, jak vyplývá z odůvodnění příkazu, doposud zjištěná výše škody vyplývá "z dosavadních výsledků prověřování věci" a je označena jako "prozatímní".
10. Také ohledně námitky, že příkaz obsahuje nedostatečné odůvodnění toho, proč a kvůli jakým věcem má být domovní prohlídka provedena, Ústavní soud odkazuje na svou judikaturu (viz např. usnesení ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07), podle níž v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám nelze s ohledem na podstatu věci vyžadovat po orgánech činných v trestním řízení, aby naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci v příkazu označeny alespoň rámcově uvedením určitých kategorií a následně jsou konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 tr. ř.
11. Požadavky uvedené v bodech 8. až 10 napadený příkaz k domovní prohlídce i příslušný protokol splňují, čímž se liší od případů, řešených nálezy, na něž stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje.
12. Důvodným pak nemůže být ani tvrzení stěžovatele, že místo vydání příkazu měla být využita opatření, která jsou schopna dosáhnout stejného výsledku postupem např. podle §8, §78 a §79 tr. ř. Takové postupy se totiž zjevně příčí smyslu domovní prohlídky coby úkonu neodkladného, neboť, jak vyplývá z odůvodnění napadeného příkazu, ve vztahu k věcem, které měly být při prohlídce zjištěny, by v případě vyčkávání, zda budou dobrovolně odevzdány, hrozilo jejich zničení nebo ztráta a z hlediska účelu trestního řízení tak provedení prohlídky nesneslo odkladu na dobu po zahájení trestního řízení (srov. kupř. usnesení ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 2355/13 ze dne 12. 12. 2013). Z uvedeného je zřejmé, že neodkladnost domovní prohlídky je napadeným příkazem vyargumentována dostatečně, neboť hledané věci (zdravotní karty, recepty, výpočetní technika) mohly být s ohledem na svou povahu relativně jednoduchým úkonem zničeny či ukryty (viz např. usnesení ze dne 2. března 2011 sp. zn. I. ÚS 3094/10, ze dne 27. dubna 2011 sp. zn. I. ÚS 394/11, ze dne 8. dubna 2013 sp. zn. I. ÚS 4144/12, ze dne 22. června 2010 sp. zn. I. ÚS 867/10).
13. Při zohlednění okolnosti, že napadený příkaz byl vydán v počátečním stádiu prověřování trestní věci stěžovatele, kdy nelze mít na obsah a podrobnosti jeho odůvodnění přemrštěné nároky, tak nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl uvedený institut v posuzované věci dokonce zneužit, jak naznačuje stěžovatel.
14. Lze tedy souhrnně konstatovat, že Ústavní soud nezjistil v postupu soudce obecného soudu při vydání příkazu k domovní prohlídce ani v následném provedení prohlídky žádné hmotněprávní nebo procesní excesy, dosahující ústavněprávní roviny. Tento závěr nikterak nepředjímá další průběh trestního stíhání a výsledek případného meritorního rozhodnutí o vině a trestu. Stěžovatel má i nadále otevřeny všechny cesty, které mu trestně procesní předpisy poskytují, aby v rámci trestního řízení uplatnil veškerá svá procesní práva.
15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení tvrzených základních práv stěžovatele garantovaných čl. 12 odst. 1 Listiny i čl. 8 Úmluvy, nezbylo mu, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu