ECLI:CZ:US:2014:2.US.906.14.1
sp. zn. II. ÚS 906/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Stanislavy Březinové, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Olomouci dne 6. 1. 2014 pod č. j. 0 Nt 2401/2014-9, příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Olomouci dne 13. 1. 2014 pod č. j. 0 Nt 2463/2014-12 a proti postupu Policie České republiky, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhuje vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví uvedené příkazy Okresního soudu v Olomouci a Policii České republiky, zakáže pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky a přikáže jí obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při domovní prohlídce provedené dne 14. 1. 2014 u stěžovatelky, a při prohlídce jiných prostor provedené dne 14. 1. 2014 v osobním automobilu stěžovatelky. Tvrdí, že vydáním příkazů a postupem policejního orgánu byla porušena její ústavní práva garantovaná čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, 3 a 4, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 12 odst. 1, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Napadeným příkazem k domovní prohlídce nařídila soudkyně Okresního soudu v Olomouci v trestní věci podezřelého Radka Březiny k návrhu státního zástupce podle §83 odst. 1 tr. ř. prohlídku bytu (blíže popsaného ve výroku příkazu) ve vlastnictví stěžovatelky s tím, že prohlídka bude realizována v součinnosti policejního orgánu ÚOOZ SKPV, ÚOKFK s dalšími policejními orgány Policie ČR a Celní správy, v termínu od 13. 1. do 31. 1. 2014.
3. Dalším napadeným příkazem k prohlídce jiných prostor a pozemků nařídil soudce Okresního soudu v Olomouci v trestní věci podezřelého Radka Březiny k návrhu státního zástupce podle §83a odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §82 odst. 1, 2 tr. ř. prohlídku osobního motorového vozidla (popsaného ve výroku příkazu), jehož provozovatelkou a uživatelkou je stěžovatelka, a dalších dvou osobních motorových vozidel provozovatelů Barbary Pavalové a Martina Kalakaje s tím, že prohlídku těchto jiných prostor nesloužících k bydlení provedou policejní orgány ÚOOZ SKPV, ÚOKFK s dalšími policejními orgány Policie ČR, popř. policejními orgány Celní správy.
4. Stěžovatelka uvádí, že k porušení citovaných ústavních práv došlo postupem okresního soudu, který před vydáním příkazů nezkoumal, zda jsou pro nařízení prohlídek splněny všechny zákonné podmínky, a své rozhodovací důvody v odůvodnění dostatečně nevyložil. Namítá, že domovní prohlídka byla nařízena v trestní věci Radka Březiny, podezřelého ze spáchání trestného činu podplácení, nikoliv ve věci stěžovatelky, čímž bylo porušeno její ústavně zaručené právo na nedotknutelnost obydlí. Odkazuje na závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2787/13 a sp. zn. II. ÚS 362/06, přičemž považuje za zřejmé, že převážná část odůvodnění příkazu k domovní prohlídce se týká výlučně jednání podezřelého Radka Březiny, a to bez jakékoliv souvislosti s jednáním stěžovatelky či jejím bytem. Dle jejího názoru z příkazu nevyplývá, jaké konkrétní věci a z jakého důvodu se mají v jejím bytě nacházet. Dále s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/96 a sp. zn. I. ÚS 2787/13 uvádí, že neshledala naplnění podmínek neodkladnosti domovní prohlídky; v tomto směru není rozhodnutí přiměřeně a dostatečně odůvodněné, neboť z něho nejsou patrné žádné konkrétní důvody pro takový úkon ve vztahu ke stěžovatelce. Příkaz k domovní prohlídce tak byl vydán v rozporu se zákazem libovůle soudů při rozhodování.
5. Rovněž ve vztahu k příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, na základě kterého byla provedena prohlídka osobního motorového vozidla, stěžovatelka namítá, že s uvedenou kauzou nemá žádnou spojitost, není ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zák. obviněna ani nebylo vysloveno, že by měla mít na věci jakýkoliv podíl. Obdobně jako v souvislosti s domovní prohlídkou proto uvádí, že přestože je prohlídka nařizována ve věci trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, je v usnesení konstatováno, že je dán důvodný předpoklad, že v označeném motorovém vozidle by se mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, takže převážná část odůvodnění se týká výlučně jednání podezřelého Radka Březiny bez souvislosti s jednáním stěžovatelky či jejím automobilem. Je přesvědčena, že i v tomto případě nebyla jednoznačně dána neodkladnost úkonu, přičemž odůvodnění neopakovatelnosti prohlídky považuje za nesprávné.
6. Po zvážení stížnostních námitek i obsahu vyžádaného spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů řízení před orgány činnými v přípravném řízení, který upravuje trestní řád. Vyhodnocení jeho procesní použitelnosti je především věcí orgánů činných v trestním řízení, konkrétně obecných soudů.
8. Obecně totiž platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy). Totéž platí i ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší do této působnosti obecných soudů zasahovat, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad podústavního práva. Důvodem k zásahu Ústavního soudu je až situace, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či libovůle, a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. V projednávané věci však Ústavní soud žádný takový důvod neshledal.
9. Napadené příkazy jsou odůvodněny jak v souladu s náležitostmi usnesení podle §134 tr. ř., tak i ve smyslu §82 odst. 1, §83 a §83a tr. ř., které upravují konkrétní podmínky nařízení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků. V příkazech jsou uvedeny skutky, pro které se prověřování vede, a je v nich i dostatečně specifikován byt, který má být podroben domovní prohlídce, včetně adresy, na níž se nachází, i osobní motorové vozidlo podléhající prohlídce jiných prostor a pozemků. Dále se v příkazech uvádí, který policejní orgán bude prohlídky realizovat. V odůvodnění obou příkazů je podán nástin trestné činnosti, jež je prověřována a z níž je podezřelý Radek Březina. Jde nejen o zločin podplácení podle §332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zák., na něž odkazuje stěžovatelka, ale o další trestné činy, a to zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zák. a přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zák. V odůvodnění jsou také dostatečně specifikovány kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v daném bytě a vozidle nacházejí, a které je třeba tímto způsobem zajistit. Nechybí ani zdůvodnění, proč je provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor a pozemků zásadně neodkladným a neopakovatelným úkonem ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř.
10. Stěžovatelka především namítá, že oba příkazy byly vydány v trestní věci podezřelého Radka Březiny bez zjevné spojitosti s jednáním stěžovatelky, jejím bytem i vozidlem, čímž bylo zasaženo do jejího práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1 Listiny.
11. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997 (N 62/8 SbNU 119) Ústavní soud konstatoval, že domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody; jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom do tohoto práva (viz čl. 12 odst. 3 Listiny), děje se tak výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá zajisté i nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány.
12. Pokud jde o samotné zapojení stěžovatelky do prověřované trestné činnosti, její případná účast či souvislost s jednáním podezřelého Radka Březiny není něčím, co by ovlivňovalo, zda v jejím bytě či vozidle může či nemůže být domovní prohlídka (prohlídka jiných prostor a pozemků) provedena. Existuje-li předpoklad, že v předmětných prostorách jsou věci důležité pro trestní řízení, může být nařízena prohlídka, aniž by taková osoba měla k trestnímu řízení přímý vztah (viz §82 tr. ř.). Jak vyplývá z odůvodnění obou příkazů, uvedený předpoklad byl v posuzované věci jednoznačně dán, přičemž je podrobně popsáno, na základě jakých skutečností soud k takovému zjištění dospěl.
13. V souvislosti s námitkou o nedostatečném odůvodnění příkazů je možno obecně vyjít ze závěrů, uvedených např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 2355/13 ze dne 12. 12. 2013, podle nichž k vydání příkazu postačí "důvodné podezření", že v uvedeném objektu se nacházejí věci důležité pro trestní řízení; od toho se odvíjí příslušná úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána v takové míře, jako je tomu např. u podané obžaloby". Ústavně právní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o důvodnosti vymezených podezření; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz k domovní prohlídce slouží.
14. Také ohledně námitky, že příkazy obsahují nedostatečné odůvodnění toho, proč a kvůli jakým věcem má být domovní prohlídka (i prohlídka jiných prostor a pozemků) provedena, Ústavní soud odkazuje na svou judikaturu (viz např. usnesení ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07), podle níž v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám nelze s ohledem na podstatu věci vyžadovat po orgánech činných v trestním řízení, aby naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci v příkazu označeny alespoň rámcově uvedením určitých kategorií a následně jsou konkretizovány v pořízených protokolech.
15. Je zřejmé, že požadavky uvedené v bodech 13 a 14 napadené příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků splňují, čímž se liší od případů, řešených nálezy, na něž stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje.
16. Důvodným není ani tvrzení stěžovatelky, že v příkazech není dostatečně odůvodněn závěr o neodkladnosti a neopakovatelnosti nařízených úkonů. Stěžovatelka přehlíží, že podle judikatury Ústavního soudu nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoli seznatelná. V posuzované věci jsou však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně zřejmé, a to přímo z dotčených příkazů (srov. např. usnesení ze dne 2. března 2011 sp. zn. I. ÚS 3094/10, ze dne 27. dubna 2011 sp. zn. I. ÚS 394/11, ze dne 8. dubna 2013 sp. zn. I. ÚS 4144/12, ze dne 22. června 2010 sp. zn. I. ÚS 867/10). Proto ani ohledně této námitky není případný odkaz stěžovatelky na judikáty Ústavního soudu zabývající se absencí odůvodnění aplikace ustanovení §160 odst. 4 tr. ř.
17. Nelze tak souhlasit s názorem stěžovatelky, že se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že byly uvedené instituty v posuzované věci dokonce zneužity. Ústavní soud nezjistil v postupu obecného soudu při vydání příkazů k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků žádné hmotněprávní nebo procesní excesy, dosahující ústavněprávní roviny.
18. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení tvrzených základních práv stěžovatelky, nezbylo mu, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2014
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu