ECLI:CZ:US:2014:4.US.3448.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3448/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele Duong Dinh Khoa, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, AK se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 248/2013 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 6. 2013 sp. zn. 4 Nt 358/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, doplněnou podáním ze dne 9. 12. 2013, se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 24, čl. 8 odst. 1 až 3, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a porušení čl. 4, čl. 90 a čl. 95 Ústavy domáhal zrušení shora označených vazebních rozhodnutí, kterými byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu.
Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel je společně s dalšími osobami trestně stíhán pro skutky kvalifikované jako zvlášť závažné zločiny účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 al. 2 tr. zákoníku a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství. Rozhodnutím soudu ze dne 9. 5. 2013 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu, dne 24. 5. 2013 požádal o propuštění z vazby na svobodu s návrhem na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu. Obvodní soud pro Prahu 8 ústavní stížností napadeným usnesením jeho žádost zamítl (§71a tr. řádu), nepřijal písemný slib a nabídku záruky dohledu probačního úředníka [§73 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu] ani nabídku peněžité záruky [§73a odst. 2 písm. b) tr. řádu]. Obvodní soud vyložil, na základě jakých skutečností lze mít za to, že trestní stíhání všech obviněných je důvodné, a ve vztahu k vazebnímu stíhání stěžovatele setrval na důvodech, které rozvedl v rozhodnutí o uvalení vazby ze dne 9. 5. 2013. Po uvážení všech okolností soud dospěl rovněž k závěru, že účelu vazby nelze dosáhnout přijetím náhradních institutů, neboť osoba stěžovatele a charakter a závažnost trestné činnosti, pro kterou je stíhán, nebyly pro soud dostatečnou zárukou, že dodrží stanovená omezení; u nabídky peněžité záruky ve výši 2 mil. Kč soud neměl jistotu, že nepochází právě z činnosti, pro kterou je obviněný stíhán. Stížnost stěžovatele Městský soud v Praze zamítl jako nedůvodnou, neboť se přesvědčil, že od vzetí stěžovatele do vazby nenastaly nové skutečnosti, které by rozptýlily obavy soudu, že stěžovatel v případě propuštění na svobodu uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul nebo že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je trestně stíhán.
V ústavní stížnosti stěžovatel vytkl obecným soudům, že zcela rezignovaly na svoji přezkumnou činnost, když neprověřily tvrzení státního zástupce, že stěžovatel je hlavním organizátorem zločinecké skupiny dvaceti pěti obviněných osob. Stěžovatel tuto roli důrazně popřel a namítl, že skutečnosti zjištěné šetřením orgánů Policie České republiky před zahájením trestního stíhání neodpovídají popisu skutku, který je uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání. Obvinění je formulováno tak, jako by veškerá trestná činnost probíhala pouze mezi dvaceti pěti obviněnými a on a jeho rodinní příslušníci, označení jako rodina "Khoa Uu", nebo též "Vina" či "Vinaglory", byli jediným zákazníkem "služby proclení" a "služby posílání peněz" (poznámka pod čarou č. 1). Z trestního spisu však dle jeho mínění vyplývá, že existují desítky dalších skupin, které měly provádět stejnou činnost jako rodina "Khoa Uu" a nezávisle na sobě obě služby využívat; tito zákazníci však trestně stíháni nejsou a v usnesení o sdělení obvinění o nich není ani zmínka. Podle stěžovatele se jedná o extrémní nesoulad mezi skutečnostmi zjištěnými policejním orgánem v průběhu prověřování a usnesením o zahájení trestního stíhání, svědčící též o porušení zásady legality, neboť je-li pro svoje jednání stíhána rodina Khoa Uu, mají být pro totéž jednání stíhány i další zjištěné skupiny.
Pokud šlo o důvody vazby, stěžovatel vytkl obecným soudům diskriminační přístup, neboť při uložení tzv. útěkové vazby argumentovaly jeho příslušností k vietnamské menšině, ve které by mohl nalézt azyl, a obavu, že by mohl vycestovat mimo území České republiky podepřely zjištěním, že vlastní ve Vietnamu velký majetek a disponuje značnými finančními prostředky. Stěžovatel má však za to, že právo vlastnit majetek je zaručeno Listinou a z jeho faktické existence by neměly být dovozovány závěry odporující chráněným zájmům jednotlivce.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Ve své dosavadní rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatoval, že do úvah (a rozhodnutí jimi podložených), plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se cítí být oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky [srov. kupř. nález sp. zn. III. ÚS 18/96 ze dne 26. 9. 1996 (N 88/6 SbNU 145), nález sp. zn. IV. ÚS 137/2000 ze dne 20. 11. 2000 (N 174/20 SbNU 235), nález sp. zn. III. ÚS 121/02 ze dne 6. 6. 2002 (N 68/26 SbNU 203), nález sp. zn. I. ÚS 585/02 ze dne 7. 4. 2005 (N 77/37 SbNU 83) a další]. Pochybení obdobného charakteru, které by odůvodňovalo jeho zásah, však v projednávané věci neshledal.
Dle ověření Ústavního soudu se Obvodní soud pro Prahu 8 dostatečně zabýval námitkami uvedenými stěžovatelem v žádosti o propuštění z vazby. Soud ověřil, zda trvají konkrétní skutečnosti odůvodňující oba důvody vazby, a přezkoumatelným způsobem vysvětlil, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá a stále přetrvává obava, že by se stěžovatel mohl chovat způsobem, pro který byl vzat do vazby. Obvodní soud též vážil, zda lze vazbu nahradit dohledem, slibem nebo zárukou ve smyslu ustanovení §73 a §73a tr. řádu, a z jeho rozhodnutí zřetelně vyplývá, že vzhledem k povaze trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel stíhán, a k jeho osobě považoval vazbu za opatření nezbytné k dosažení účelu trestního řízení, což znamená, že ji nelze nahradit jinými, trestním řádem upravenými instituty. Stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně Městský soud v Praze projednal, na uplatněné námitky stěžovatele náležitým způsobem reagoval a důvody, pro které stížnost zamítl, přiměřeným a přezkoumatelným způsobem vyložil.
K argumentaci čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 8 Listiny Ústavní soud uvádí, že napadená rozhodnutí byla vydána na základě zákona a dostatečně uváděla důvody, na nichž byla založena. Principy spravedlivého procesu, aplikované ve vazebním řízení, vedoucí k vydání napadených rozhodnutí, nebyly dle přesvědčení Ústavního soudu porušeny, z čehož lze uzavřít, že osobní svoboda stěžovatele nebyla omezena neústavním způsobem.
K námitce stěžovatele, že existuje řada dalších zákazníků služby proclení a služby posílání peněz, kteří trestně stíháni (dosud) nejsou, Ústavní soud připomíná, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu (čl. 39 a čl. 40 Listiny). Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda a kým byl trestný čin spáchán a pro stěžovatele nelze v jeho věci v ústavní rovině dovodit jakékoliv zvýhodnění např. ve formě deliberace či naopak právo na stíhání jiných osob. Pokud v této souvislosti stěžovatel protestoval proti formulaci obvinění, Ústavní soud uvádí, že předmětem ústavní stížnosti nebylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, ale rozhodnutí o nepropuštění stěžovatele z vazby. Rovněž opakované popření kvalifikace obviněného stěžovatele jako organizátora té či oné skupiny obviněných nepředstavovalo pro Ústavní soud relevantní argument, který by mohl přivodit zrušení napadených vazebních rozhodnutí, neboť z napadených rozhodnutí bylo zřejmé, že orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru o vůdčím postavení stěžovatele (minimálně v rámci jeho rodiny) na základě vyhodnocení jeho konkrétních úkonů. Ústavní soud nepochybuje, že stěžovatel bude mít možnost uplatnit svoji obhajobu v tomto směru i v průběhu dalších fází trestního řízení.
Ústavní soud též nepřisvědčil tvrzení o diskriminačním přístupu obecných soudů. Jak zjistil z napadených rozhodnutí, důvodem uvalení útěkové vazby nebyla stěžovatelova příslušnost k národnostní menšině, ale obava z možného uprchnutí založená na zjištění, že stěžovatel jako cizí státní příslušník často cestuje do cizích zemí, v České republice žije částečně a k žádnému konkrétnímu místu není nijak vázán, těžiště jeho podnikání je ve Vietnamu, kde vlastní rozsáhlý majetek a kde žije část jeho rodiny, takže případné opuštění České republiky by pro něho nepředstavovalo žádnou nepřekonatelnou újmu. Jestliže stížnostní soud nevyloučil jistou formu pomoci vietnamské komunity, je třeba takovou úvahu chápat jako projev obavy z možného skrývání stěžovatele a úspěšného maření vyšetřování, a nikoliv jako projev diskriminace vedoucí k odepření základních práv a svobod ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny. Shodný závěr dopadá i na argumentaci majetkem stěžovatelem.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 dost. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu
--------------
1) Službu proclení tvoří část stíhaných osob, které na základě objednávek skutečných dovozců vytvářely a v celním řízení předkládaly falešné průvodní doklady ke zboží
Službu posílání peněz tvoří část stíhaných osob, které za úplatu prováděly nelegální bankovní a mimobankovní transfery peněz do ciziny