ECLI:CZ:US:2014:4.US.3520.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3520/13
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti multigate, a.s., IČ 259 12 186, se sídlem Olomouc, Riegrova 373/6, právně zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Olomouc, Wellnerova 1322/3C, směřující proti rozhodnutím Odboru obchodu, dopravy a služeb Úřadu městské části Brno - střed, ze dne 5. května 2011, č.j. 110029775/VANJ/VHA/003, a Magistrátu města Brna ze dne 17. června 2011, č.j. MMB/0237547/2011, a proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2013, č.j. 31 Af 97/2011-87, a Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2013, č.j. 2 Afs 70/2013-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 2 odstavcích 3 a 4, v čl. 90 a v čl. 95 Ústavy ČR, a dále v čl. 2 odstavci 2, v čl. 11 odstavci 5, v čl. 26 odstavci 1 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Úřad městské části Brno - střed shora označeným rozhodnutím nevyhověl žádosti stěžovatelky o vrácení přeplatku. Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka odvoláním, které Magistrát města Brna citovaným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Následnou správní žalobu Krajský soud v Brně zamítl uvedeným rozsudkem a kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, stručně řečeno, obsáhle popsala svůj nesouhlas s napadenými rozhodnutími o místních poplatcích na výherní hrací přístroje povolené ministerstvem financí.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Af 97/2011, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Jak je patrné z lustra Ústavního soudu, stěžovatelka podala v obdobných případech celkem 17 ústavní stížností. V nich brojí proti rozhodnutím, vztahujícím se k místním poplatkům za provoz výherních hracích automatů, která byla vydána v různých obcích, v nichž stěžovatelka taková zařízení provozuje. Ve všech případech příslušné správní rozhodnutí napadla odvoláním, správní žalobou a nakonec i kasační stížností. Jakkoliv tedy existují uvedené odlišnosti v jednotlivých případech, stěžovatelka ve svých podáních k Ústavnímu soudu užívá shodnou argumentaci, jíž vyjadřuje svůj nesouhlas s napadenými rozhodnutími. V sedmi případech o jejích ústavních stížnostech již Ústavní soud rozhodl (sp. zn. II. ÚS 2878/13; III. ÚS 3243/13; III. ÚS 3343/13; I. ÚS 3792/13; II. ÚS 2880/13; II. ÚS 3440/13 a sp. zn. II. ÚS 3734/13. Za daného stavu považuje čtvrtý senát Ústavního soudu citovaná rozhodnutí za dostatečná pro reakci na námitky stěžovatelky, a proto na ně bez dalšího odkazuje.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení orgánů veřejné moci, a proto ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnul.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu