ECLI:CZ:US:2014:Pl.US.32.13.2
sp. zn. Pl. ÚS 32/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Ludvíka Davida, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové, Jiřího Zemánka a Michaely Židlické o návrzích stěžovatelů 1) Ing. Maxima Chadzitaskose a 2) Viléma Franty, obou zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem, AK se sídlem Slezská 13, 120 00 Praha 2, na obnovu řízení před Ústavním soudem, za účasti Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a obchodní společnosti Hanušovická lesní, a. s., IČ 27670023, se sídlem Hlavní 146, 788 33 Hanušovice, zastoupená JUDr. Radovanem Mrázkem, advokátem, AK se sídlem Masarykovo nám. 3125/11, 787 01 Šumperk, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. Obnova řízení ve věcech ústavních stížností stěžovatelů rozhodnutých Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 1533/07 a sp. zn. IV. ÚS 2062/08 se povoluje.
II. Usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007 č. j. I. ÚS 1533/07-16 a ze dne 4. 9. 2008 č. j. IV. ÚS 2062/08 -10 se ruší.
III. V řízeních ve věcech původně rozhodnutých pod sp. zn. I. ÚS 1533/07 a sp. zn. IV. ÚS 2062/08 bude pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 32/13.
Odůvodnění:
1. Návrhy ze dne 25. 6. 2013 se navrhovatelé domáhali podle ustanovení §119 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovy řízení o ústavních stížnostech evidovaných pod sp. zn. I. ÚS 1533/07 a sp. zn. IV. ÚS 2062/08 s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") ze dne 27. 9. 2012 ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice (stížnosti č. 7398/07, 31244/07, 11993/08 a 3957/09).
2. Z návrhů na obnovu řízení, obsahu spisů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1533/07 a sp. zn. IV. ÚS 2062/08 a vyžádaných spisů Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 29 Cm 127/2006 a Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 Cm 151/2007, vyplynulo, že navrhovatelé byli minoritními akcionáři obchodních společností Hanušovická lesní, a. s., a Motorpal, a. s.. Po převzetí jmění obou zanikajících společností hlavním akcionářem se navrhovatelé domáhali žalobami u obecných soudů přezkoumání a určení správné výše přiměřeného vypořádání v penězích podle ustanovení §220p odst. 4 obchodního zákoníku za akcie v jejich majetku, neboť nabídnutou částku za jednu akcii nepovažovali za přiměřenou. Krajský soud v Ostravě, stejně jako Krajský soud v Brně řízení zastavily pro nedostatek své pravomoci k projednání návrhu s poukazem na rozhodčí doložky ve smlouvě o převzetí jmění. Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudů prvního stupně potvrdil, ústavní stížnosti byly Ústavním soudem odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.
3. Na základě stížností k Evropskému soudu, ve kterých navrhovatelé namítli odepření přístupu k soudu ohledně projednání jejich nároku na vypořádání (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a porušení vlastnického práva odnětím akcií, aniž by tím byl sledován veřejný zájem a poskytnuta dostatečná náhrada (čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě), Evropský soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2012 ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice (stížnosti č. 7398/07, 31244/07, 11993/08 a 3957/09) rozhodl, že došlo k porušení čl. 6 Úmluvy (výrok 3.) a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě (výrok 4.) Evropský soud konstatoval, že řízení vedená rozhodci vybranými ze seznamu vedeného soukromou společností a podle jejího rozhodčího řádu, za situace, kdy rozhodce vybírá pouze tato společnost, přičemž kritéria pro jejich zapsání do seznamu a požadavky na jejich kvalifikaci nejsou známy, nesplňovalo požadavky čl. 6 Úmluvy, neboť nešlo o soud zřízený zákonem a jednání před ním nebylo veřejné (odst. 53 rozsudku). Stejný závěr byl přijat i v případě jednostranné volby rozhodce. Kromě zjevných nedostatků z hlediska článku 6 odst. 1 Úmluvy nemohlo podle Evropského soudu splňovat rozhodčí řízení ani procesní požadavky čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, neboť šlo o soukromé řízení vedené před soukromými fyzickými osobami podle pravidel stanovených soukromou společností (odst. 54 rozsudku). Evropský soud uzavřel, že "spravedlivá rovnováha", kterou je nutno zachovávat mezi požadavky veřejného zájmu a potřebou chránit právo stěžovatelů na pokojné užívání jejich majetku, byla porušena (odst. 57 rozsudku); za porušení čl. 6 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, zde však jen z důvodu nezabezpečení přístupu stěžovatelů k vhodnému řízení o jejich majetkovém nároku, Evropský soud na spravedlivém základě přiznal z titulu nemajetkové újmy stěžovateli ad 1) částku 20 000 Euro a stěžovateli ad 2 částku 10 000 Euro. Příčinnou souvislost mezi zjištěným porušením čl. 6 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě a stěžovateli tvrzenou majetkovou škodou Evropský soud neshledal, a proto požadavek obou stěžovatelů zamítl (výroky 3., 4. a 5. rozsudku). Stížnost k Evropskému soudu č. 11993/08 se vztahovala k řízení vedenému pod sp. zn. I. ÚS 1533/07, stížnost k Evropskému soudu č. 3957/09 se vztahovala k řízení vedenému pod sp. zn. IV. ÚS 2062/08.
4. Krajský soud v Ostravě ve vyjádření ze dne 21. 10. 2013 k návrhu na obnovu řízení ve věci sp. zn. I. ÚS 1533/07 konstatoval, že se seznámil se závěry Evropského soudu v rozsudku ze dne 27. 9. 2012 ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice s tím, že v době vydání svého rozhodnutí postupoval a rozhodl v souladu s tehdy publikovanou judikaturou Nejvyššího soudu a soudu Ústavního.
5. Krajský soud v Brně ve vyjádření ze dne 22. 10. 2013 k návrhu na obnovu řízení ve věci sp. zn. IV. ÚS 2062/08 uvedl, že při rozhodování ve věci stěžovatelů postupoval v souladu s výkladem zákonů a tehdy platnou judikaturou. Připustil, že pokud s odstupem času Evropský soud konstatoval porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, bude zřejmě nutné předmětnou věc posoudit podle jeho rozhodnutí, i když toto v době rozhodování tuzemských soudů neexistovalo.
6. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření ze dne 21. 10. 2013 navrhl, aby návrh stěžovatelů na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. I. ÚS 1533/07 byl odmítnut jako nepřípustný. Předsedkyně senátu 5 Cmo Vrchního soudu v Olomouci měla za to, že obnova řízení před Ústavním soudem je vyhrazena pouze pro oblast trestního práva, přičemž o takové řízení se před krajským a vrchním soudem nejednalo. K návrhu na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. IV. ÚS 2062/08 se Vrchní soud v Olomouci nevyjádřil. K uvedenému vyjádření Ústavní soud konstatuje, že zákonem č. 404/2012 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2013, bylo změněno mj. i ustanovení §119 zákona o Ústavním soudu, tak, aby Ústavní soud mohl na návrh v rámci obnovy řízení změnit svoje původní rozhodnutí i v jiných, než trestních věcech.
7. Obchodní společnost Hanušovická lesní, a. s., ve svém vyjádření ze dne 23. 10. 2013 navrhla zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení. Vedlejší účastník poukázal na to, že Evropský soud neshledal žádnou příčinnou souvislost mezi porušením lidského práva či svobody stěžovatelů a tvrzenou majetkovou škodou (srov. odst. 62. - 64. odůvodnění rozsudku), dospěl pouze k závěru o vzniku nemajetkové újmy, tuto újmu stěžovatelů však řádně odškodnil tak, že stanovil České republice povinnost zaplatit stěžovatelům soudem stanovené částky. Podle vedlejšího účastníka následky porušení lidského práva nebo základní svobody zjištěné rozsudkem Evropského soudu netrvají a byly dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění. Vedlejší účastník poukázal i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/13, ze kterého vyplývá, že Evropský soud ve věci Igora Tsebera výslovně označil nové řízení, resp. obnovu řízení jako přiměřený prostředek pro zhojení zjištěného porušení Úmluvy, zatímco ve věci stěžovatelů k takovému závěru nedospěl. Pro případ povolení obnovy řízení vedlejší účastník argumentoval ve věci samé námitkou promlčení.
8. Ústavní soud vyzval obchodní společnost Motorpal, a. s., se sídlem Humpolecká 313/5, Jihlava - Staré Hory, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila k návrhu na obnovu řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2062/08 a poučil ji, že pokud tak neučiní, lze mít za to, že se svého postavení v řízení vzdává (ustanovení §28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Vedlejší účastník se ve stanovené lhůtě nevyjádřil a Ústavní soud měl za to, že se svého účastenství na řízení vzdal.
9. V replice navrhovatelé reagovali na vyjádření vedlejšího účastníka s tím, že následky porušení jejich práva stále trvají, neboť odepřením přístupu k soudu neměli možnost dosáhnout projednání jejich nároku na přezkoumání výše vypořádání soudem a dosáhnout vyšší částky vypořádání, než jaká jim byla poskytnuta hlavním akcionářem. K argumentu, že Evropský soud neshledal důvod pro přiznání majetkové újmy, navrhovatelé uvedli, že mezi porušením práva na přístup k soudu a majetkovou újmou skutečně není přímá příčinná souvislost, protože ta existuje zejména mezi majetkovou újmou a jednáním hlavního akcionáře a společnosti, jejichž postup při převodu jmění újmu stěžovatelům způsobil. Toto jednání však nemohlo být v soudním řízení přezkoumáno právě vzhledem k zastavení řízení. K odmítnutí přiznat majetkovou újmu Evropským soudem navrhovatelé uvedli, že Evropský soud nemůže provádět dokazování, posuzovat otázku správné výše vypořádání a tím suplovat činnost obecných národních soudů, neboť jeho činnost je koncentrována na obecné otázky porušování Úmluvy. Majetkovou újmu, která měla být přesně kvantifikována českými obecnými soudy, proto Evropský soud neřešil, a tudíž ani neodškodnil. K poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu navrhovatelé podotkli, že jím byli odškodněni za újmu způsobenou ve čtyřech různých řízeních, a zopakovali, že majetková újma, jež byla jádrem nároku stěžovatelů ve sporech u českých obecných soudů, dosud napravena nebyla. Navrhovatelé odmítli odkaz vedlejšího účastníka na rozhodnutí ve věci Tseber jako nepřípadný, neboť v této věci šlo o trestní věc, zatímco v jejich případě o věc obchodního práva. Vyjádřili rovněž přesvědčení, že výslovná zmínka Evropského soudu o možnosti obnovy řízení, není pro její povolení podmínkou, či že by Evropský soud v jejich případě následná soudní řízení vyloučil, pokud by po povolení obnovy řízení došlo ke zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů. Nad rámec argumentace k přípustnosti obnovy řízení navrhovatelé připojili svůj komentář i k vedlejším účastníkem tvrzené námitce promlčení jejich nároku. Upozornili, že jejich požadavek přesahuje rámec běžného řízení dvou sporných stran, protože podle ustanovení §220k odst. 5 obch. zákoníku v tehdejším znění by z rozhodnutí soudu o zvýšení vypořádání zpravidla měli prospěch i všichni ostatní akcionáři, tj. i ti, kteří se soudního řízení neúčastnili. Dodatečně uplatněné nároky mimo spor stojících akcionářů obecné soudy běžně přiznávají a nepovolením obnovy by byly de facto odmítnuty i tyto nároky, které by jinak byly v případě úspěchu stěžovatelů uplatnitelné po právní moci původního řízení. V závěru repliky navrhovatelé navrhli, aby Ústavní soud obnovil řízení ve věci sp. zn. I. ÚS 1533/07 a poté ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
10. Podle ustanovení §119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí Ústavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.
11. Při zkoumání podmínek pro obnovu řízení Ústavní soud respektoval, že Evropský soud je mezinárodním soudem, jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná [srov. článek 1 odst. 2, článek 87 odst. 1 písm. i) Ústavy, ustanovení §117 zákona o Ústavním soudu a článek 46 odst. 1 Úmluvy]. Dále ověřil, že návrhy na obnovu řízení byly podány ve věci, v níž mezinárodní soud shledal porušení lidského práva v důsledku zásahu orgánu veřejné moci (§119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), navrhovatelé jsou oprávněnými osobami (§119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a že návrhy byly podány včas v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě (§119 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Rozsudek Evropského soudu ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice ze dne 27. 9. 2012 se stal konečným dne 27. 12. 2012, tj. po uplynutí tříměsíční lhůty dle článku 44 odst. 2 písm. b) Úmluvy, jak plyne ze samotného rozsudku uveřejněného na internetových stránkách Evropského soudu na adrese http://www.echr.coe.int.
12. Podle ustanovení §119a odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh na obnovu řízení nepřípustný, jestliže následky porušení lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí mezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy dosaženo jinak. Při posouzení přípustnosti návrhů na obnovu řízení vycházel Ústavní soud z následujících zjištění.
13. Ústavní soud nepřisvědčil tvrzení vedlejšího účastníka o tom, že návrhy na obnovu řízení jsou nepřípustné, neboť následky porušení práv zjištěné rozsudkem Evropského soudu již netrvají. Ústavní soud vychází ze závěrů Evropského soudu, že stěžovatelům byl zamezen přístup k řízení, které by poskytovalo nezbytné procesní záruky účinného a spravedlivého rozhodnutí jejich sporu o výši náhrady vyplacené za nucený převod jejich akcií. V obou projednávaných případech navrhovatelé neměli možnost předstoupit před orgán, který by mohl být považován za "soud zřízený zákonem", zaručující spravedlivé projednání jejich věci, a argumentovat k existenci a výši svých majetkových nároků. Obecné soudy odmítly zabývat se jejich návrhy odkazem na (nelegitimní) rozhodčí doložky a stěžovatelé se ani jinak dosud nedomohli nápravy. Negativní důsledky rozhodnutí obecných soudů o zastavení řízení o návrzích stěžovatelů a stvrzení takového postupu soudem Ústavním tak stále přetrvávají, na čemž nemůže nic změnit ani odškodnění nemajetkové újmy, jak vyplývá z rozsudku Evropského soudu.
14. Za daného stavu Ústavní soud argumentem a contrario dovodil, že absence jedné z podmínek uvedených v ustanovení §119a odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež musí být splněny současně (kumulativně), vede nezbytně k vyloučení závěru o nepřípustnosti návrhu na obnovu řízení. Oba návrhy stěžovatelů na obnovu řízení tak považoval za přípustné s tím, že zabývat se otázkou přípustnosti návrhů i podle ustanovení §119a odst. 2 zákona o Ústavním soudu považoval za nadbytečné.
15. Ústavní soud uzavřel, že jeho usnesení ze dne 9. 10. 2007 č. j. I. ÚS 1533/07-16 a ze dne 4. 9. 2008 č. j. IV. ÚS 2062/08 -10 jsou ve smyslu §119b odst. 1 a 5 zákona o Ústavním soudu v rozporu s rozhodnutím mezinárodního soudu, přičemž nápravy v této věci může být dosaženo pouze novým posouzením původních ústavních stížností.
16. Vzhledem k tomu, že na obnovené řízení nelze s ohledem na zvláštnosti koncentrovaného ústavního soudnictví uplatnit obecné zásady řízení podle soudních řádů (§63 zákona o Ústavním soudu), rozhodlo plénum Ústavního soudu tak, že v obnoveném řízení o ústavních stížnostech, původně rozhodnutých pod sp. zn. I. ÚS 1533/07 a sp. zn. IV. ÚS 2062/08, bude pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 32/13 [srov. §11 odst. 2 písm. j) zákona o Ústavním soudu]. O ústavních stížnostech navrhovatelů bude na základě povolené obnovy řízení rozhodováno znovu postupem dle §119b odst. 5 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2014
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu