ECLI:CZ:US:2015:1.US.1739.15.1
sp. zn. I. ÚS 1739/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Sichrovského, zastoupeného Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, Praha 1- Josefov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2015 č. j. 26 Co 123/2015-165, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností ze dne 5. 6. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále poukazuje i na rozpor s čl. 1, 81 a 95 Ústavy České republiky.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že krajský soud uložil stěžovateli uhradit matce jeho dítěte příspěvek na výživné neprovdané matky ve výši 360.000 Kč a příspěvek na náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím ve výši 80.000,- Kč. Okresní soud Praha - východ, který o žalobě matky rozhodoval jako soud prvostupňový, z větší části žalobu zamítl, protože doba, po kterou byla matka oprávněna k pobírání výživného, uplynula ještě před podáním žaloby a nárok na náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím se již promlčel. Krajský soud ve svém rozhodnutí odůvodnil, proč se od tohoto právního názoru odchýlil a vysvětlil, proč matce požadovanou částku přiznal. Pokud jde o výši obou částek, tyto krajský soud ve svém rozhodnutí odůvodnil a poukázal i na dokazování, které bylo vedeno před okresním soudem.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Poukazuje na to, že odvolací soud nesprávně vyložil podústavní právo a že se o změně právního názoru krajského soudu dověděl až při jednání dne 6. 5. 2015, které předcházelo vydání napadeného rozsudku. Stěžovatel takový postup shledává jako svévolný a zasahující do jeho práva na spravedlivý proces. Podle stěžovatele nebylo možno dostatečně argumentovat ohledně výše matkou požadované částky. Krajský soud měl podle stěžovatele zrušit rozhodnutí soudu I. stupně a před tímto soudem mělo proběhnout řízení k otázce výše požadované částky. Pokud by ústavní stížnost Ústavní soud odmítl, stěžovatel by to považoval za formální postup ignorující obsah podústavního práva. Dále stěžovatel uvádí, že částka, která byla matce přiznána, je velmi vysoká, že je na něm ekonomicky závislá pětičlenná rodina s manželkou na rodičovské dovolené, která je v sedmém měsíci těhotenství. Stěžovatel připouští, že má vysoký příjem i úspory, avšak poukazuje na to, že se jedná o ekonomický zásah pro rodinu stěžovatele ve velmi zásadní výši.
4. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 83 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz například nálezy sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 33/17 SbNU 235), sp. zn. III. ÚS 150/99 ze dne 20. 1. 2000 (N 98/15 SbNU 17) či sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000 (N 9/17 SbNU 73)].
5. Stěžovatel brojí proti právním závěrům krajského soudu, který vykládal podústavní právo. Napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno a vychází z řízení, v němž proběhlo potřebné dokazování i argumentace. Ústavní soud neshledává, že by napadené rozhodnutí bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Procesní předpisy připouštějí, aby v případě změny právního názoru odvolacím soudem byl rozsudek prvostupňového soudu změněn. V ústavní stížnosti tak Ústavní soud neshledal žádné argumenty, které by věc posunuly do ústavněprávní roviny.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2015
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu