ECLI:CZ:US:2015:1.US.2110.15.1
sp. zn. I. ÚS 2110/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Rychteckého, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 73 EXE 861/2013-361, a proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 30 Co 171/2015-496, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 7. 2015, stěžovatel brojí proti výše specifikovaným rozhodnutím obecných soudů.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Návrh stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a k jeho návrhu nejsou připojeny kopie napadených rozhodnutí (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel ve svém návrhu také nijak nespecifikuje, proč by měla v ústavní stížnosti napadená rozhodnutí zakládat jím tvrzené porušení práva na spravedlivý proces, neuvádí ani žádné jiné rozhodující skutečnosti a z návrhu není patrno, čeho se stěžovatel domáhá (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě, která mu k tomu byla určena.
Stěžovatel se dne 3. 8. 2015 obrátil na Ústavní soud s žádostí o lhůtu jednoho měsíce k doplnění ústavní stížnosti. Ústavní soud stěžovateli vyhověl a v souladu s jeho žádostí mu ve výzvě k odstranění vad návrhu ze dne 10. 8. 2015 stanovil lhůtu k odstranění vad do dne 3. 9. 2015, poučil jej o podstatných náležitostech ústavní stížnosti a upozornil jej, že pokud v uvedené lhůtě k odstranění vad nedojde, bude jeho návrh odmítnut.
K tomuto kroku přistoupil Ústavní soud s ohledem na žádost stěžovatele přesto, že úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel před podáním svého návrhu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 2110/15, opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. IV. ÚS 588/14, sp. zn. II. ÚS 492/15, sp. zn. II. ÚS 1041/15, sp. zn. III. ÚS 1059/15, sp. zn. IV. ÚS 1520/15, sp. zn. IV. ÚS 1522/15).
Stěžovatel však volí postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, opakovaně, ačkoli byl soudem během posledního roku a půl mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Stěžovatel přitom byl v některých svých předchozích případech v řízení před Ústavním soudem advokátem zastoupen a není tedy pochyb o tom, že tato povinnost je mu dobře známa.
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. V okamžiku podání této ústavní stížnosti si tak stěžovatel nepochybně musel být vědom zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, přesto však jím podaná ústavní stížnost tyto požadavky nesplňuje a navzdory prodloužení lhůty k podání bezvadného návrhu do dnešního dne žádnou z vad předloženého návrhu neodstranil.
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2015
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu