ECLI:CZ:US:2015:2.US.1736.15.1
sp. zn. II. ÚS 1736/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti P. R., zastoupeného JUDr. Drahomírem Krátkým, advokátem se sídlem v Prostějově, Poděbradovo nám. 1374/8a, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015 č. j. 6 To 145/2015-138, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel, s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 166/2007. V tomto trestním řízení byl stěžovatel uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249 a) odst. 2 trestního zákona a byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 150 hodin. Od výkonu uloženého trestu bylo upuštěno ze zdravotních důvodů rozhodnutím ze dne 6. 4. 2010.
Dle názoru stěžovatele neproběhlo řízení o povolení obnovy řízení podle zásad spravedlivého soudního procesu, neboť stěžovatel má za to, že křivá výpověď svědkyně Lucie Šponarové ovlivnila celý proces. Poukázal na neprovedení a nesprávné hodnocení navržených důkazů trestními soudy, což vedlo k zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení. Stěžovatel namítá, že v řízení byla porušena jeho práva zaručená Listinou, a proto se domáhá ochrany v řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Ústavní soud předesílá, že v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení obecný soud nepřezkoumává zákonnost, správnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu; ne každá nová skutečnost či důkaz jsou proto schopné vyvolat následky předpokládané v §278 a násl. trestního řádu.
Směřuje-li ústavní stížnost proti usnesení, jímž byl trestním soudem zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, může být měřítkem důvodnosti ústavní stížnosti pouze otázka, zda existovaly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, respektive zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelem předestřené důkazy nebyly způsobilé důvod obnovy řízení založit. Samotný přezkum hodnocení důkazů a jejich konfrontace se skutkovými zjištěními učiněnými v původním trestním řízení však v zásadě není v pravomoci Ústavního soudu, neboť by se tímto konáním stavěl do role další instance v systému obecných soudů, což mu nepřísluší. Z hlediska ústavně právního přezkumu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je proto především významné, zda obecné soudy posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci z hlediska naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení a zda svá rozhodnutí adekvátně odůvodnily [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 178/03 ze dne 15. 4. 2004 (U 20/33 SbNU 417), usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 ze dne 15. 4. 2004 (U 19/33 SbNU 409), usnesení sp. zn. III. ÚS 361/07 ze dne 29. 12. 2008, usnesení sp. zn. III. ÚS 3077/07 ze dne 3. 7. 2008, usnesení sp. zn. IV. ÚS 664/14 ze dne 25. 3. 2014 a další dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz].
V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by trestní soudy porušily práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť se jeho návrhem na povolení obnovy řízení řádně zabývaly. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015 (6 To 145/2015-138) bylo podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu rozhodnuto, že stížnost se zamítá. Stížnostní soud tedy zamítl ve smyslu §283 písm. b) trestního řádu návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 166/2007, a rozhodnutí v souladu s ustanovením §134 trestního řádu odůvodnil.
Trestní soudy výpověď poškozené a svědkyně v jedné osobě Lucie Šponarové (byla vyslechnuta pro všechny návrhy na povolení obnovy řízení u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 121/2007) hodnotily a poté svoje závěry ústící v zamítavé rozhodnutí přiměřeně odůvodnily. Z navržených důkazů nevyplynulo, že by došlo ze strany svědkyně Šponarové k nějakému křivému obvinění a nové důkazy, které byly stěžovatelem doloženy jak písemně, tak i v podobě CD, neobsahují žádná nová fakta, které by soud neznal. Z toho důvodu pak ve smyslu §283 písm. d) trestního řádu byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, když soud poznamenal, že je zcela nepochopitelné podání nového návrhu po více jak čtyřech letech, a to shodného obsahu ve všech třech věcech (sp. zn. 1 T 181/2007, 1 T 121/2007, 1 T 166/2007).
Krajský soud věnoval stížnostním námitkám stěžovatele přiměřenou pozornost a adekvátním způsobem se s nimi vyrovnal v souladu s ustanovením §134 trestního řádu. Ústavní soud připomíná, že nesouhlas stěžovatele s hodnocením důkazů předložených v návrhu na povolení obnovy řízení a s právními závěry soudů obou stupňů nezakládá sám o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Podle ustálené a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu je totiž výlučně na obecných soudech, aby ve fázi řízení o povolení obnovy řízení hodnotily relevanci jim předložených důkazů a dostačujícím způsobem ve svých rozhodnutích osvětlily, proč návrhu nevyhověly. Tak se také stalo v projednávané věci, a proto Ústavní soud rozhodnutí Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně respektoval a dále v podrobnostech odkazuje na jeho obsah.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2015
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu