ECLI:CZ:US:2015:2.US.3004.15.1
sp. zn. II. ÚS 3004/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Antona Pjatelina, zastoupeného JUDr. Alenou Vobořilovou, advokátkou se sídlem U Trojice 7, České Budějovice, kterou se domáhá zrušení příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 4. 8. 2015, č. j. 31 Nt 703/2015-4, a vyslovení zákazu Policii České republiky pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatele a příkazu obnovit stav před porušením práv tím, že vydá věci zabavené u stěžovatele při domovní prohlídce provedené dne 5. 8. 2015, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích a Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru České Budějovice, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce. Dále též požaduje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky (dále jen "policie") porušovat základní práva stěžovatele a přikázal policii obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zajištěné při domovní prohlídce dne 5. 8. 2015 specifikované v protokolu o domovní prohlídce. Rovněž tak stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal orgánům činným v trestním řízení použít jako důkaz v trestním řízení proti stěžovateli poznatky a věci získané nezákonným způsobem v rámci inkriminované domovní prohlídky.
2. Důvodnost nařízení inkriminované domovní prohlídky okresní soud spatřoval ve skutečnosti, že z dosud opatřených indicií vyplývalo důvodné podezření, že by se v dotčené nemovitosti, kterou obýval stěžovatel, měly nacházet předměty a prostředky určené k nedovolenému pěstování konopí setého, jako je zemina, hnojiva, kabely, speciální osvětlení apod.
3. Uvedené rozhodnutí dle stěžovatele porušilo jeho právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny a právo na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny. Porušení těchto práv stěžovatel spatřuje především ve skutečnosti, že napadený příkaz k domovní prohlídce neobsahuje žádné odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti nařízeného úkonu, ani neobsahuje odkaz na příslušné ustanovení §158 odst. 3 písm. i) trestního řádu, a to i přesto, že domovní prohlídka byla provedena před zahájením trestního stíhání. V uvedeném příkazu tak chybí jakékoli zdůvodnění, co by mohlo nastat, pokud by tyto úkony byly provedeny až po zahájení trestního stíhání stěžovatele, přičemž absence zdůvodnění, proč se jedná o neopakovatelný či neodkladný úkon, je zcela v rozporu se závažností opatření, jež bylo napadeným příkazem umožněno a provedeno (zde stěžovatel odkazuje též na některá rozhodnutí Ústavního soudu). Stěžovatel se proto domnívá, že v případě dotčené domovní prohlídky nešlo o neodkladný či neopakovatelný úkon, ale protože policie neměla dostatečný důkazní materiál k zahájení trestního stíhání, tak si jej tímto způsobem opatřila, a proto by věci a poznatky získané v rámci této prohlídky neměly být použity jako důkazy v trestním řízení.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v pravomocném rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
5. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal, neboť posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti, konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, postupem orgánů činných v trestním řízení a obsahem vyžádaného spisu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zcela zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná z: http:nalus.usoud.cz).
7. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 ze dne 10. 10. 2001 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti." V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález sp. zn. I. ÚS 536/06 ze dne 28. 4. 2009 (N 100/53 SbNU 263)].
8. S přihlédnutím ke shora citovaným obecným východiskům Ústavní soud dospěl v nyní projednávaném případě k závěru, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán v souladu se zákonem, byl též řádně odůvodněn a proto z ústavněprávního hlediska obstojí. Okresní soud totiž s odkazem na stav věci předestřený státním zastupitelstvím v návrhu na vydání příkazu shledal, že zajištění předmětných věcí je nezbytné pro účely trestního řízení, především pro objasnění trestné činnosti a zjištění jejích pachatelů, a zároveň shledal důvodné podezření, že se předmětné věci nachází v inkriminované nemovitosti obývané stěžovatelem. Proto dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro vydání příkazu k domovní prohlídce.
9. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti rozporuje především fakt, že se obecný soud dostatečně nevypořádal s otázkou, že má být domovní prohlídka provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, musí Ústavní soud konstatovat, že obdobnými námitkami se již ve své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval. V dotčených rozhodnutích zdůraznil, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy dokonce i se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže proto Ústavní soud již k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přistupovat jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody, a nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti [za všechny příklady srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 4183/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 131/70 SbNU 211)]. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde totiž o takovou vadu, která sama o sobě dosahuje ústavněprávní roviny, a která by měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 231/05 ze dne 15. 3. 2006). Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení [viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3108/08 ze dne 26. 3. 2009 (U 9/52 SbNU 821)].
10. Ústavní soud tak dle své setrvalé judikatury za důvod ke svému zásahu ustáleně nepovažuje situaci, kdy se jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, totiž kdy předmětné odůvodnění sice neobsahuje pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu a z okolností případu zcela zřejmá (srov. např. usnesení ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10, nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 3655/14 ze dne 19. 5. 2015). Takováto situace nastala právě v nyní posuzovaném případě, neboť napadený příkaz sice (v zásadě chybně) neobsahuje odůvodnění, proč jej lze provést pouze jako neodkladný a neopakovatelný úkon, tyto důvody jsou však z obsahu tohoto příkazu i z návrhu na jeho vydání jasně seznatelné (především důvodné podezření, podepřené konkrétními zjištěními, že v inkriminované nemovitosti dochází k trestné činnosti podle ustanovení §285 odst. 1 a §286 odst. 1 trestního zákoníku).
11. Pokud tedy stěžovatel poukazuje na předchozí judikaturu Ústavního soudu, má zdejší soud za to, že z odůvodnění jím uváděných nálezů je zřejmá odlišnost jeho případu od případů tehdy posuzovaných, neboť v nich zpravidla nebylo možno dovodit ani ony věcné důvody pro daný postup. Oproti nim se však v nyní projednávané věci jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, což lze jistě rozhodujícímu soudu vytknout, vadnost jeho postupu však nedosahuje takové míry, že by byla nezbytná ingerence Ústavního soudu do jeho rozhodování.
12. Lze tedy konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu obecného soudu při vydání příkazu k dotčené domovní prohlídce žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny. Ze všech shora uvedených důvodů tak Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2015
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu