ECLI:CZ:US:2015:4.US.2414.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2414/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Hodonín, Sadová 15, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem Hodonín, Velkomoravská 378/1, proti výrokům II. usnesení soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín č. j. 007 EX 1005/13-8 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 775/13-4 ze dne 12. 11. 2013, č. j. 007 EX 3081/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č. j. 007 EX 1095/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 950/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 1004/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 1065/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 912/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 1162/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 758/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 773/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 781/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 935/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 1063/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 944/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 936/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 949/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 776/13-4 ze dne 18. 11. 2013, č. j. 007 EX 947/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 894/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 1020/13-4 ze dne 18. 11. 2013, č. j. 007 EX 868/13-4 ze dne 18. 11. 2013, č. j. 007 EX 3090/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č. j. 007 EX 901/13-4 ze dne 18. 11. 2013, č. j. 007 EX 3097/13-4 ze dne 18. 10. 2013, č. j. 007 EX 3089/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č. j. 007 EX 3093/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č. j. 007 EX 3099/13-4 ze dne 18. 10. 2013, č. j. 007 EX 3076/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č. j. 007 EX 3105/13-5 ze dne 16. 10. 2013, č. j. 007 EX 3079/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č. j. 007 EX 1091/13-4 ze dne 19. 11. 2013, č. j. 007 EX 1008/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 916/13-4 ze dne 18. 11. 2013, č. j. 007 EX 860/13-4 ze dne 18. 11. 2013, č. j. 007 EX 889/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 777/13-4 ze dne 18. 11. 2013, č. j. 007 EX 928/13-4 ze dne 28. 11. 2013, č. j. 007 EX 790/13-4 ze dne 28. 11. 2013, č. j. 007 EX 1080/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 1016/13-4 ze dne 27. 11. 2013, č. j. 007 EX 784/13-4 ze dne 27. 11. 2013, č. j. 007 EX 1031/13-4 ze dne 28. 11. 2013, č. j. 007 EX 1405/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 914/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 763/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 1153/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 1098/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 802/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 926/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 806/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1014/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1036/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 888/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 1010/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 1018/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 896/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 515/14-16 ze dne 8. 4. 2014, č. j. 007 EX 516/14-8 ze dne 8. 4. 2014, č. j. 007 EX 937/13-4 ze dne 18. 11. 2013, č. j. 007 EX 905/13-4 ze dne 18. 11. 2013, č. j. 007 EX 1006/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 1009/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 866/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 880/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 1001/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 882/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 1094/13-4 ze dne 20. 11. 2013, a č. j. 007 EX 1011/13-4 ze dne 20. 11. 2013, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení bodu 4 čl. II zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 17. 7. 2014, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 7. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení výroků II. v záhlaví uvedených rozhodnutí, která byla vydána stěžovatelem jako soudním exekutorem a jimiž bylo v souladu s bodem 4 čl. II zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, rozhodnuto o tom, že stěžovatel jako soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti se zastavením předmětných exekucí. Stěžovatel v této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že tato jeho rozhodnutí představují tzv. jiný zásah orgánu státní moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž došlo k porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 1, čl. 4, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 odst. 2 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
3. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
4. S přihlédnutím ke shora uvedenému a dále k tomu, že stěžovatel vystupoval při rozhodování o otázce náhrady nákladů řízení nikoli jako účastník takového řízení, ale jako orgán veřejné moci vykonávající svěřenou státní moc, který vydává rozhodnutí na základě zákonného zmocnění, dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele představuje návrh podaný někým zjevně neoprávněným ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. To proto, že stěžovatel, který v předmětné věci vystupoval jako orgán veřejné moci, nemohl být v tomto postavení zároveň nositelem základních práv a svobod, jak Ústavní soud již ostatně konstatoval v několika předchozích rozhodnutích o ústavních stížnostech téhož stěžovatele (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1849/13 ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1132/14 ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2658/14 ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 121/14 ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 636/14 ze dne 28. 7. 2014 či sp. zn. II. ÚS 918/14 ze dne 3. 9. 2014). Závěry, které byly naznačeny v právě uvedených rozhodnutích a na něž Ústavní soud v podrobnostech odkazuje i nyní souzené věci, se dle názoru Ústavního soudu plně uplatní i při posouzení současného návrhu stěžovatele, byť zde stěžovatel využil jinou právní kvalifikaci domnělého zásahu, když svým návrhem nebrojil proti "rozhodnutí", ale proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci".
5. Protože Ústavní soud dospěl k závěru o nedostatku aktivní legitimace navrhovatele, nevyzýval Ústavní soud již stěžovatele k odstranění vad jeho ústavní stížnosti spočívajících v tom, že stěžovatel v rozporu s ustanovením §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu k ústavní stížnosti nepřiložil kopie rozhodnutí napadených ústavní stížností.
6. S ohledem na výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.
7. Návrh na zrušení ustanovení bodu 4 čl. II zákona č. 396/2012 Sb. poté jako návrh akcesorický sdílí podle ustálené judikatury Ústavního soudu právní osud opožděné ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2015
Tomáš Lichovník v. r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu