ECLI:CZ:US:2016:1.US.2119.16.1
sp. zn. I. ÚS 2119/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů Jiřího Skotnici, Lubomíra Skotnici a Marie Lyčkové, všech zastoupených Mgr. Simonou Čermákovou, advokátkou, se sídlem Zámecké náměstí 42, Frýdek-Místek, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 116 C 24/2012-341 ze dne 31. 7. 2015 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 415/2015-382 ze dne 24. 3. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci
1.Ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhli jejich zrušení pro rozpor se svými ústavními právy na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek. Přitom odkázali na čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práva a svobod.
2. Stěžovatelé podali společně žalobu na náhradu škody ve výši 67 902 Kč, kterou měl žalovaný způsobit tím, že pokácel vzrostlé lípy na jejich pozemku a přitom poškodil přilehlou zvoničku.
3. Okresní soud napadeným rozsudkem jejich žalobě vyhověl pouze částečně, co se týče částky 3 279 Kč. Podle něj lípy byly již staré, nebezpečné a bylo nutno je pokácet. Jejich hodnota se tedy rovná pouze ceně dřevní hmoty. Ve zbytku žalobu zamítl.
4. Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudy ohledně výše škody za stromy potvrdil. Ohledně poškození zvoničky schválil smír mezi stranami, podle kterého žalovaný zaplatil 3 000 Kč. Potvrdil tak zamítnutí žaloby do částky 28 041 Kč (náhrada za pokácené stromy). Dále, co se týče částky 11 852 Kč, řízení zastavil, neboť této částky (náklady stěžovatelů před podáním žaloby) se stěžovatelé domáhali jakožto nákladů řízení a nebyly tedy dány podmínky pro rozhodování o této částce ve věci samé. Nově rozhodl o nákladech řízení tak, že stěžovatelé jsou povinni žalovanému zaplatit 29 272 Kč a České republice na znalečném a svědečném 36 497,07 Kč. Výši nákladů odůvodnil tím, že stěžovatelé měli v řízení úspěch pouze v rozsahu 10 %, a proto musí platit 80 % nákladů řízení.
II. Argumentace stěžovatelů
5. Stěžovatelé namítají, že obecné soudy vůči nim postupovaly zaujatě, nespravedlivě a jejich rozsudky nerespektují zákonem chráněné zájmy. Namítají, že nebyli dostatečně odškodněni za pokácené stromy. Nesouhlasí s tím, že by stromy byly poškozené a náležela za ně tak nízká náhrada škody. Rovněž nepovažují za spravedlivé výroky obecných soudů o náhradě nákladů řízení.
III. Hodnocení Ústavního soudu
6. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 150/99 ze dne 20. 1. 2000 či sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000).
7. Stěžovatelé brojí proti závěrům obecných soudů, které vykládaly a aplikovaly podústavní právo. V ústavní stížnosti Ústavní soud však neshledal nic, co by věc posunulo do ústavněprávní roviny. Oba soudy své závěry dostatečně odůvodnily a jejich rozhodnutí nelze považovat za projevy svévole. Do jejich hodnocení důkazů a výkladu podústavního práva tedy Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat.
8. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu