ECLI:CZ:US:2016:1.US.2620.16.1
sp. zn. I. ÚS 2620/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ž. N., zastoupené Mgr. Viktorem Chytkou, advokátem se sídlem Joštova 4, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 612/2016-46 ze dne 25. 5. 2016, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 74/2015 ze dne 26. 1. 2016 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 46 T 1/2015-1024 ze dne 20. 8. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci byla stěžovatelka po zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně znovu uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku (dále též "tr. zákoník"). Takto byl posouzen skutek, který měl spočívat v tom, že stěžovatelka v úmyslu obohatit sebe a jiného dne 4. 5. 2010 v Brně v postavení předsedkyně představenstva v rozsudku blíže určené obchodní společnosti uzavřela jako dlužník s jinou obchodní společností jako věřitelem smlouvu o půjčce na částku 6 000 000 Kč s lhůtou splatnosti šest měsíců od připsání půjčky na účet dlužníka a poté, co částka 6 000 000 Kč byla dne 7. 5. 2010 poukázána na bankovní účet dlužné obchodní společnosti, stěžovatelka z něj v době od 7. 5. 2010 do 26. 5. 2010 postupně vybrala 5 600 000 Kč, ve sjednaném termínu peníze nevrátila, přičemž v době uzavření smlouvy o půjčce si byla vědoma nepříznivé finanční situace dlužníka, kterou zástupcům věřitele zamlčela, a tak věřitelské obchodní společnosti způsobila škodu ve výši nejméně 5 460 000 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a výší úroků, u nichž nebylo lze vyloučit, že byly řádně uhrazeny. Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně z podnětu odvolání stěžovatelky s tím, že důvodem zrušení bylo nesprávně uvedené datum jejího narození, jinak rozhodl ve všech výrocích shodně s Krajským soudem v Brně.
Za toto jednání byla stěžovatelka odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na šest let, přičemž výrokem podle §229 odst. 1 trestního řádu (dále též "tr. ř.") bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením dle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že v jejím případě nebyly splněny ústavní požadavky vyplývající z práva na zákonného soudce, neboť dle tehdy platného rozvrhu práce senátem krajského soudu, jemuž měla být přidělena trestní věc stěžovatelky, měl být senát 1 T a pokud nebylo možné přidělit věc stěžovatelky tomuto senátu, měla být přidělena jeho zástupcům dle tabulky obsažené v rozvrhu práce. Dle stěžovatelky však její trestní věc, pokud by bylo postupováno v souladu s rozvrhem práce krajského soudu, neměla být rovnou přidělena senátu 46 T, jehož předsedou byl Mgr. Aleš Novotný, který i v rámci své specializace byl až třetí v pořadí. Stěžovatelka má tedy za to, že tímto způsobem bylo výrazně zasaženo do jejího práva na zákonného soudce, neboť její trestní věc od počátku projednával odlišný soudce a senát, než který by byl její věc projednával, kdyby byla při přidělení její trestní věci dodržena pravidla určená rozvrhem práce krajského soudu. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud námitku nezákonného soudce v podobě údajně nesprávného obsazení soudu prvního stupně nemůže jako přípustnou akceptovat, protože stěžovatelka ji v předchozím řízení, včetně dovolacího, neuplatnila, třebaže k tomu měla patřičný procesní prostor, což v ústavní stížnosti ani nepopírá. Ostatně Ústavní soud se k této situaci již ve své judikatuře vyjádřil, a to tak, že z principu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti rovněž plyne, že stěžovatel musí uplatnit veškerou argumentaci, kterou považuje za významnou, stejně jako všechny důkazní návrhy již v řízení před obecnými soudy. Úkolem Ústavního soudu je poté přezkoumat, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva stěžovatele. Nedávalo by žádný rozumný smysl, aby např. některý argument, který mohl (a měl) stěžovatel uplatnit již v předchozím řízení, předložil teprve Ústavnímu soudu. Takto by totiž nastala zcela absurdní situace, kdy by Ústavní soud přezkoumával napadené rozhodnutí obecného soudu, ačkoliv by ovšem tento obecný soud neměl žádný důvod, pro který by se měl zabývat určitou argumentací, která mu nebyla zřejmá, jelikož by ji stěžovatel nepoužil a vyčkal by s ní teprve na řízení před Ústavním soudem (viz bod 28 nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2430/15 ze dne 3. 8. 2016, dostupný na adrese http://nalus.usoud.cz).
K tomu Ústavní soud v citovaném nálezu dodal, že neuplatnění těchto námitek nemůže být v řízení následně zhojeno ani postupem podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a připomněl, že citované zákonné ustanovení se totiž týká případů, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva v tom smyslu, že je vůbec nepodal. Jedinou výjimkou z tohoto obecného pravidla je případ, kdy po stěžovateli nelze spravedlivě požadovat (resp. klást k jeho tíži), že neuplatnil určitou argumentaci, kterou však objektivně v době, kdy probíhalo řízení před obecnými soudy předcházející podání následné ústavní stížnosti, ještě ani znát nemohl. Jako příklad Ústavní soud uvedl pozdější rozhodnutí některého z nejvyšších soudů (případně soudu mezinárodního), legislativní vývoj, formulace nové doktríny aj. V nyní projednávaném případě je však zřejmé, že otázka obsazení rozhodujícího senátu krajského soudu určitě nemůže představovat okolnost, kterou stěžovatelka neznala, resp. znát nemohla. Rozvrhy práce každého soudu jsou totiž veřejně přístupné a složení konkrétního senátu muselo být stěžovatelce (resp. jejímu obhájci, tedy profesionálnímu právníkovi, u něhož není důvod zpochybňovat jeho odbornou kompetenci) známo již v době rozhodování soudu prvního stupně. Přesto proti nesprávnému obsazení soudu (potažmo proti svému "nezákonnému" soudci) nebrojila v rámci jí uplatněných opravných prostředků, včetně dovolání. Přitom nelze přehlédnout, že podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. představuje tvrzené rozhodování nepříslušným anebo náležitě neobsazeným soudem jeden ze zákonem předvídaných dovolacích důvodů, takže ještě předtím, než může být námitka tohoto druhu uplatněna v ústavní stížnosti, musí být bezpodmínečně obsažena i v dovolání (bod 27 cit. nálezu). Z napadeného usnesení dovolacího soudu je zcela zřejmé, že daný dovolací důvod stěžovatelka neuplatnila a takovou námitku nevznesla ani v rámci jí uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stěžovatelka přitom nyní v ústavní stížnosti Nejvyššímu soudu ani nevytýká, že by se snad s takovou její argumentací opomněl ve svém rozhodnutí vypořádat.
Ze všech těchto důvodů tudíž Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. prosince 2016
David Uhlíř
předseda senátu