ECLI:CZ:US:2016:2.US.1946.16.1
sp. zn. II. ÚS 1946/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Holemého, zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou, se sídlem Úvoz 39, 602 00 Brno, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. února 2015, č. j. 20 Co 616/2014-86, a usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 26. srpna 2014, č. j. 13 Nc 1/2014-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se podáním ze dne 6. června 2016, které bylo podáno k poštovní přepravě dne 16. června 2016 a doručeno Ústavnímu soudu dne 17. června 2016, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces.
2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. února 2015, č. j. 20 Co 616/2014-86, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 26. srpna 2014, č. j. 13 Nc 1/2014-12, jímž byl k návrhu oprávněné prohlášen vůči povinnému (stěžovateli) na základě Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, za vykonatelný podmíněný platební rozkaz vydaný Bezirksgericht Mistelbach, Rakousko dne 16. července 2013, č. j. 9 C 691/13w-5. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti výše uvedeným rozhodnutím. Zdůrazňuje, že o řízení vedeném před rakouským soudem vůbec nevěděl a žádný platební rozkaz mu nebyl doručen. Dále namítá, že rozhodnutí rakouského soudu je v rozporu s veřejným pořádkem České republiky, a proto nemělo být toto rozhodnutí prohlášeno za vykonatelné.
4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. V projednávané věci stěžovatel mohl, jak byl ostatně i poučen odvolacím soudem, napadnout jeho usnesení dovoláním, jež v dané věci představovalo mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Přitom stěžovatelovou povinností podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu bylo tento procesní prostředek ochrany práv "vyčerpat" před podáním ústavní stížnosti. Z ní však neplyne (a Ústavní soud tuto skutečnost nezjistil ani z databáze dostupné http://infosoud.justice.cz/ ani dotazem u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou), že by stěžovatel dovolání podal, natož pak že by již dosáhl rozhodnutí o něm (srov. §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je tak nutno považovat za nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti na základě §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se přitom stěžovatel výslovně nedomáhá, a ani z ústavní stížnosti žádné důvody pro takový postup neplynou. K tomu Ústavní soud dodává, že i dovolání v civilním řízení je efektivním prostředkem nápravy porušení základních práv a svobod, a proto každý důvod k podání ústavní stížnosti je zároveň důvodem k dovolání. Tato skutečnost vyplývá z toho, že základní práva a svobody jsou dle čl. 4 Ústavy České republiky pod ochranou soudní moci jako celku [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. března 2004 sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 8. června 2006 sp. zn. II. ÚS 304/04 (N 117/41 SbNU 469), ze dne 10. května 2007 sp. zn. III. ÚS 715/06 (N 78/45 SbNU 203) aj.].
9. I pokud by Ústavní soud nepovažoval ústavní stížnost za nepřípustnou, musel by ji posoudit jako opožděně podanou. Jak bylo totiž sděleno Okresním soudem ve Žďáře nad Sázavou, bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. února 2015, č. j. 20 Co 616/2014-86, doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 19. února 2015, resp. jeho opravné usnesení týkající se nákladů řízení ze dne 5. března 2015, č. j. 20 Co 616/2014-99, bylo doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 30. března 2015. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 16. června 2016 je evidentní, že lhůta stanovená v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu již uplynula. Proto je ústavní stížnost třeba vyhodnotit i z pohledu §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podanou.
10. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný, resp. podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 7. září 2016
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj