ECLI:CZ:US:2016:3.US.3661.16.1
sp. zn. III. ÚS 3661/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. O., zastoupeného Mgr. Kamilem Tvarůžkou, advokátem, sídlem Hlavní 83/115, Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. března 2016 sp. zn. 4 To 52/2016 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. října 2015 sp. zn. 74 T 38/2015, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť podle jeho názoru jimi došlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Ostravě shora uvedeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu podle §209 odst. 4 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu s poukazem na §81 odst. 1 a §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") mu uložil povinnost zaplatit na náhradě škody konkretizovanému poškozenému vyčíslenou peněžní částku a podle §229 odst. 1 tr. řádu další označené poškozené odkázal se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") odvolání stěžovatele podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že přípravné řízení proběhlo nekorektně, neboť státní zástupce se nezabýval možnou podjatostí příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů a nebyl mu poskytnut zákonem předvídaný procesní prostor pro navržení doplnění dokazování.
5. Dále má stěžovatel za to, že svědci vypovídající v jeho neprospěch mezi sebou komunikovali, v důsledku čehož jejich výpovědi v průběhu hlavního líčení postrádaly znak bezprostřednosti. Zachycená SMS komunikace není právně relevantní ve vztahu ke konkrétním skutkovým větám, avšak vykazuje silnou psychologickou tendenci nabádat k vině stěžovatele.
6. Posléze stěžovatel vytýká, že v řízení nebyly prováděny relevantní důkazy v jeho prospěch, přičemž ani krajský soud nevzal v potaz důkazy podporující závěr, že podstatnou část dluhu vůči poškozenému splatil. Odtud stěžovatel dovozuje porušení presumpce neviny a práva na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
7. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
8. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu zde odkazovaného ustanovení 72 odst. 3 je takovým prostředkem i dovolání.
9. Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu s poukazem na §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu uvedl, že nevyužil svého práva na podání dovolání, neboť právní význam a "přínos" jeho ústavní stížnosti podstatně "převyšuje" jeho vlastní zájmy.
10. Vyčerpání dovolání představuje podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
11. Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že: "z dikce ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§265a tr. řádu). Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice."
12. V bodě 28. citovaného stanoviska Ústavní soud rovněž ohlásil, že se přijaté závěry uplatní ve vztahu k ústavním stížnostem podaným dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů; jestliže se tak stalo 17. 3. 2014, musí být aplikováno i v dané věci.
13. Stěžovatel si otázky přípustnosti své ústavní stížnosti je vědom, když (tvrzením, že návrh přesahuje jeho vlastní zájmy) odkazuje na §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud však pokládá za nutné zdůraznit, že dle tohoto ustanovení je sice ústavní stížnost přípustná i pokud navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jestliže "stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele", nicméně z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat jen v případech splňujících citovanou zákonnou podmínku. Tento "podstatný přesah" významu ústavní stížnosti může být dán např. opodstatněným návrhem na zrušení neústavního právního předpisu (srov. §74 zákona o Ústavním soudu), případně kdy jde o věc, jež se svou povahou týká stovek případů a její řešení by odstranilo větší množství soudních sporů, nebo je pociťována potřeba dodržení mezinárodní smlouvy či zajištění respektování nálezů Ústavního soudu (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2011 sp. zn. IV. ÚS 361/11).
14. O takovou situaci v případě stěžovatelova podání zjevně nejde; jeho převážně skutková argumentace je zasazená do specifických podmínek daného případu, kterou se zejména zpochybňují označené výpovědi a další důkazní prameny.
15. Návrh, který je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 2422/14).
16. Nad rámec řečeného je přiléhavé stěžovateli připomenout, že dovozoval-li by, že dovolání by bylo bezpochyby "neefektivní", a současně by namítal porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, nedocenil by tím závěry, jež judikatura Ústavního soudu již dříve formulovala; kupříkladu v nálezu ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. I. ÚS 4/04 Ústavní soud v restriktivním výkladu dovolacího důvodu spatřoval porušení zejména čl. 4 a čl. 90 Ústavy, jestliže uvedl, že "... je třeba vyjít z premisy, že soudy poskytují jednotlivci ochranu jeho práv (čl. 90 Ústavy); tuto premisu musí mít soud na vědomí vždy, když rozhoduje o právech jednotlivce. Rozhodování soudu (...) se nemůže ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv jednotlivce tím spíše, že čl. 4 Ústavy staví základní práva pod ochranu soudní moci".
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj