ECLI:CZ:US:2016:3.US.3807.15.1
sp. zn. III. ÚS 3807/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele T. V., t. č. Věznice Stráž pod Ralskem, zastoupeného Mgr. Nikolou Čutta Vavruškovou, advokátkou, se sídlem U soudu 363/10, Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 5. listopadu 2015 č. j. 13 To 390/2015-817, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí soudu v jeho trestní věci, neboť je názoru, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 90 a čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 8. 9. 2015 č. j. 20 T 11/2014-762 stěžovatele uznal vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dva roky, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. řádu poškozeného JUDr. Milana Kuljačka odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ústavní stížností napadeným rozsudkem z podnětu odvolání stěžovatele rozsudek Okresního soudu v Pardubicích podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že se stěžovatel podle §56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice s dozorem. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že ačkoli projevil vůli svá práva v trestním řízení hájit sám, byl nucen nechat se po celý průběh tohoto řízení zastupovat advokátem, který prosazoval jeho zájmy nedostatečně. Dále vytýká, že až do dne vyhlášení nadepsaného rozsudku odvolacího soudu byl umístěn v uzavřené cele, což negativně ovlivňovalo jeho psychický stav a vedlo ke krácení ústavně zaručených práv.
III.
Formální předpoklady projednání návrhu
5. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu zde odkazovaného ustanovení 72 odst. 3 je takovým prostředkem i dovolání.
7. Jak Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu v Pardubicích, stěžovatel proti rubrikovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích podal souběžně s ústavní stížností dovolání.
8. Bez ohledu na to, zda lze námitky obsažené v nyní projednávané ústavní stížnosti podřadit pod dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b tr. řádu, vyčerpání dovolání podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu - oproti očekávání stěžovatele - přesto představuje.
9. Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že: "z dikce ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§265a trestního řádu). Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice."
10. V bodě 28 citovaného stanoviska Ústavní soud rovněž ohlásil, že se přijaté závěry uplatní ve vztahu k ústavním stížnostem podaným dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů; jestliže se tak stalo 17. 3. 2014, musí být aplikováno i v dané věci.
11. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě případného kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (dovolání). Jiný postup představuje riziko, že Ústavní soud do probíhajícího řízení zasáhne, což mu vzhledem k jeho postavení nepřísluší. Z toho plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co dovolací řízení bude skončeno, a naopak, do tohoto okamžiku je nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Taková situace nastala v dané věci, neboť řízení o dovolání, směřující proti rozhodnutí, jež bylo současně napadeno i předmětnou ústavní stížností, dosud skončeno nebylo.
12. Návrh, který je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 2422/14).
13. Nad rámec řečeného je přiléhavé stěžovateli připomenout, že dovozoval-li by, že dovolání by bylo bezpochyby "neefektivní", a současně by namítal porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, nedocenil by tím závěry, jež judikatura Ústavního soudu již dříve formulovala; kupříkladu v nálezu ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. I. ÚS 4/04 Ústavní soud v restriktivním výkladu dovolacího důvodu spatřoval porušení zejména čl. 4 a čl. 90 Ústavy, jestliže uvedl, že "... je třeba vyjít z premisy, že soudy poskytují jednotlivci ochranu jeho práv (čl. 90 Ústavy); tuto premisu musí mít soud na vědomí vždy, když rozhoduje o právech jednotlivce. Rozhodování soudu (...) se nemůže ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv jednotlivce tím spíše, že čl. 4 Ústavy staví základní práva pod ochranu soudní moci".
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj