ECLI:CZ:US:2016:4.US.382.16.1
sp. zn. IV. ÚS 382/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2, Praha 1, zastoupeného Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem Těšnov 1/1059, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015 č. j. 3 A 75/2014-182, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zrušena rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 22. 5. 2014 č. j. 4006/2014-MZE-12142, sp. zn. 19PV4025/2014-12142, a ze dne 9. 5. 2014 č. j. 84216/2013-MZE-12142, sp. zn. 19PV4023/2014-12142 a věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku nesprávného postupu Městského soudu v Praze, který neumožnil účastníkům řízení a osobám zúčastněným na řízení vyjádřit se k prováděným důkazům. Podle názoru stěžovatele učinil Městský soud v Praze tzv. překvapivé rozhodnutí, které nepřiměřeně chrání jednu ze stran sporného správního řízení na úkor druhé.
II.
Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Pozemkového úřadu Praha ze dne 27. 12. 2012 č. j. PÚ 1112/12 a ze dne 13. 12. 2012 č. j. PÚ 712/12 byla Emilia Bednářová (v řízení před Ústavním soudem v postavení vedlejšího účastníka, dále jen "vedlejší účastník") určena vlastníkem v rozhodnutí specifikovaných pozemků v katastrálním území Praha-Žižkov a Strašnice podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Rozhodnutími Státního pozemkového úřadu ze dne 11. 12. 2013 č. j. SPÚ 526943/2013, ze dne 6. 1. 2014 č. j. SPÚ 550678/2013 a ze dne 10. 12. 2013 č. j. SPÚ 526885/2013 byla tato rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ve zkráceném přezkumném řízení podle §98 správního řádu zrušena. Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Praha výše citovanými rozhodnutími změnil všechna napadená rozhodnutí Státního pozemkového úřadu tak, že podle nového výroku se rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2014 č. j. 3 A 75/2014-130 zamítl žalobu vedlejšího účastníka proti rozhodnutím Ministerstva zemědělství. Tento rozsudek byl na základě kasační stížnosti vedlejšího účastníka zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2015 č. j. 10 As 4/2015-135 s tím, že je třeba lhůty pro zahájení přezkumného řízení uvedené v §96 odst. 1 správního řádu aplikovat i na zkrácené přezkumné řízení podle §98 správního řádu. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí Ministerstva zemědělství a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III.
Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky obsažené v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3). Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti se totiž jeví její subsidiarita. To znamená, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal.
V posuzovaném případě stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně poskytuje. Stěžovatel uvádí, že dne 16. 12. 2015 podal proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, neboť má za to, že Nejvyšší správní soud ve svém předcházejícím rozhodnutí nevyslovil závazný právní názor.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud dodává, že s ohledem na to, že Městský soud v Praze v rámci soudně správního přezkumu nerozhodl věcně, ale jen rušil napadené rozhodnutí správního orgánu a věc mu vrátil k dalšímu správnímu řízení, má stěžovatel možnost využít všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud nejde o rozhodnutí konečné, tedy pokud ještě probíhá nějaké řízení, v jehož důsledku může být toto rozhodnutí změněno nebo zrušeno, nelze připustit, aby o téže věci běželo souběžně řízení před Ústavním soudem.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj