ECLI:CZ:US:2017:1.US.1836.17.1
sp. zn. I. ÚS 1836/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Jaromíra Hajského, zastoupeného JUDr. Martinem Kulířem, advokátem sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016, č. j. 37 C 84/2006-146, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č. j. 3 Co 100/2016-161, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a Ing. Marcely Heršálkové, správkyně konkursní podstaty V. L. Sládková - REPLICA, sídlem Kotkova 2619, Dvůr Králové nad Labem, České republiky - Ministerstva spravedlnosti ČR, sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, zástupců věřitelů VZP - ústředí, sídlem Orlická 4, Praha 3, a Kamenoprůmysl Hradec Králové, s. r. o., sídlem Stěžery 92, jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 6. 2017, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že při projednávání věci stěžovatele před obecnými soudy došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny.
II.
2. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 7. 9. 2016, č. j. 37 C 84/2006-146, bylo zastaveno řízení, kterým se stěžovatel domáhal vůči vedlejším účastníkům morálního odškodnění a satisfakce ve výši 50 000 000,- Kč, a to pro neuhrazení soudního poplatku. Důvodem pro uplatnění žaloby měly být skutečnosti, že stěžovatel jako věřitel úpadce V. L. Sládková - REPLICA opakovaně upozorňoval vedlejší účastníky, že vedlejší účastnice a Ing. Marcela Heršálková, správkyně konkursní podstaty V. L. Sládková - REPLICA, protiprávně nakládala s jeho autorskými a patentovými právy i s uměleckými díly, přičemž část děl byla zničena, část neoprávněně prodána a jejím postupem bylo znemožněno rozmnožování autorského díla a znemožněno využití patentu. Vedlejší účastník Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR v rámci dohledové činnosti konkursního soudu tento postup umožnil a zástupci věřitelů odmítli odvolání správkyně konkursní podstaty. Z odůvodnění se podává, že stěžovateli vznikla z podání předmětné žaloby poplatková povinnost ve výši 1 000 000,- Kč, kterou ani k opakované výzvě (poslední ze dne 14. 6. 2016, č. j. 37 C 84/2006-135) neuhradil. O žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků bylo usnesením městského soudu ze dne 22. 1. 2008, č. j. 37 C 84/2006-30, rozhodnuto tak, že osvobození od soudního poplatku přiznáno nebylo, k odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008, č. j. 1 Co 77/2008-43. Důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla skutečnost, že v daném případě šlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování páva. Řízení o dalších žádostech o osvobození od soudních poplatků ze dne 3. 2. 2009 a 9. 12. 2014 byla zastavena pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, když nové žádosti neobsahovaly žádné nové skutečnosti ani důkazy.
3. K odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o zastavení řízení ve věci opětovně rozhodoval Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud"), který svým usnesením ze dne 29. 3. 2017 napadené usnesení městského soudu potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že obsahem odvolání byla zejména argumentace týkající se stěžovatelova přesvědčení, že měl být od úhrady soudního poplatku osvobozen, která však v dané situaci není relevantní, když o žádosti o osvobození od úhrady soudního poplatku bylo již pravomocně rozhodnuto. Za dané situace tak vrchní soud konstatoval, že rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení pro neuhrazení soudního poplatku je správné.
III.
4. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stížnost s přesvědčením, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod zejména tím, že mu soudy nepřiznaly osvobození od soudního poplatku, a to bez řádného důvodu. Je rovněž namítáno, že ve vztahu k vedlejší účastnici Ing. Marcele Heršálkové, správkyni konkursní podstaty V. L. Sládková - REPLICA a České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR se jedná o nárok ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.), které je dle ustanovení §11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), od soudních poplatků osvobozeno.
IV.
5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, je zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje; ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Zákon o Ústavním soudu přikazuje podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) nejprve zjišťovat, zda návrh není zjevně neopodstatněný. V zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem je tak dána pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Předpokladem je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti a jež nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
7. Ústavní soud se v minulosti již mnohokrát zabýval otázkou osvobození od placení soudních poplatků. V souvislosti s touto problematikou pak opakovaně vyslovil názor, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky osvobození od soudních poplatků, spadá zásadně do pravomoci soudů obecných; Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým soudy dospěly při zvažování důvodnosti uplatněného nároku (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. IV. ÚS 271/2000, nebo usnesení ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 3788/16, toto i všechna další rozhodnutí Ústavního soudu jsou k dispozici v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz). Jinak řečeno, je primárně věcí obecných soudů, aby posoudily důvodnost osvobození účastníka řízení od soudních poplatků; ústavněprávní dimenze může být takovým rozhodováním dotčena, pokud při rozhodování soudy nerespektují kogentní znění procesněprávních norem, nebo pokud je jejich interpretace a aplikace krajně nespravedlivá.
8. Pokud stěžovatel brojí proti skutečnosti, že v projednávané věci byla jeho žádost o osvobození od soudního poplatku zamítnuta, neboť soud dospěl k názoru, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, je nutno konstatovat, že o žádosti o osvobození od soudního poplatku bylo pravomocně rozhodnuto již usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008, č. j. 1 Co 77/2008-43, přičemž další žádosti byly zamítnuty pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, když neobsahovaly žádné nové skutečnosti ani důkazy. Stěžovatel tak nemůže v ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku namítat skutečnosti směřující věcně proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. I přes tuto skutečnost Ústavní soud konstatuje, že předmětné rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není zásahem do jeho ústavně zaručených práv s ohledem na závěry uvedené shora (sub. 7).
9. K námitce stěžovatele, jejímž obsahem je tvrzení, že vůči vedlejším účastníkům Ing. Marcele Heršálkové, správkyni konkursní podstaty V. L. Sládková - REPLICA a České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR byla žaloba uplatněna z titulu nároku dle ustanovení §31a zákona č. 82/1998 Sb., a proto měla být osvobozena od soudního poplatku, Ústavní soud uvádí, že ani zde nespatřuje zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. V dané souvislosti si Ústavní soud vyžádal soudní spis, ze kterého vyplývá, že stěžovatel uplatnil svůj nárok na morální odškodnění a satisfakci ve výši 50 000 000,- Kč žalobou ze dne 26. 6. 2006 z důvodu, že dle jeho názoru byl vlastníkem spoluautorských práv a patentových práv, se kterými bylo neoprávněně nakládáno vedlejší účastnicí Ing. Marcelou Heršálkovou, správkyní konkursní podstaty V. L. Sládková - REPLICA (a to i přes opakovaná upozornění ze strany stěžovatele), čímž došlo k jejich poškození. Vedlejší účastník Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR prostřednictvím konkursní soudkyně pak do tohoto jednání nijak nezasáhl v rámci své dohledové činnosti dle ustanovení §12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv byl na pochybení správkyně konkursní podstaty upozorňován rovněž. Soud uvedený nárok původně posoudil jako žalobu na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení §13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přičemž podáním ze dne 6. 9. 2006 stěžovatel sdělil, že svůj nárok uplatňuje dle ustanovení §40 zákona č. 121/2000 Sb., 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Následně ve věci stěžovatel zaslal soudu ještě několik podání, v nichž skutkově vymezuje svůj nárok tak, jak je uvedeno shora, přičemž trvá na tom, že se jedná o zásah do jeho autorských a osobnostních práv. Opakovaně pak podává další žádosti o osvobození od soudních poplatků, v nichž sice uvádí tvrzení, že žaloba by proti vedlejšímu účastníkovi - České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR měla být osvobozena od soudního poplatku ze zákona, avšak skutkově svůj nárok i nadále opírá o zásah do autorských a patentových práv. Naopak v žádném z jeho podání není uvedeno, v čem by měl být konkrétně spatřován nesprávný postup konkursního soudu, je tvrzeno pouze to, že konkursní soud měl krokům správkyně konkursní podstaty v rámci dohledu zabránit.
10. Ústavní soud je povolán z titulu svého postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti korigovat pouze nejvýznamnější excesy, mající za následek porušení ústavně zaručených práv. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo, neboť závěry obecných soudů o povaze uplatněného nároku, z nějž byla odvozena povinnost stěžovatele uhradit soudní poplatek, měly dostatečnou oporu v obsahu žalobního návrhu. Jestliže měl stěžovatel v úmyslu žalovat vedlejšího účastníka Českou republiku - Ministerstvo spravedlnosti ČR o náhradu nemajetkové újmy toliko v režimu zákona č. 82/1998 Sb., pak je nutno konstatovat, že tuto svou vůli dostatečně určitě (či spíše vůbec) neprojevil ve svém žalobním návrhu, což bylo pro posouzení věci rozhodující (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2009, sp. zn. IV. ÚS 527/06).
11. Ve vztahu k vedlejší účastnici Ing. Marcele Heršálkové, správkyni konkursní podstaty V. L. Sládková - REPLICA pak Ústavní soud sděluje, že judikatura Nejvyššího soudu stojí na stanovisku, že odpovědnost správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce je osobní majetkovou odpovědností správce konkursní podstaty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněný pod číslem 63/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2316/2009, uveřejněný pod číslem 149/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uplatnění osvobození od soudních poplatků dle §11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tak ani zde není na místě.
12. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že rozhodování v jeho věci trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, zejména s ohledem na to, že nedošlo vůbec k meritornímu projednání žaloby. Nelze však přehlédnout, že k délce řízení přispěly opakované neúspěšné žádosti o prominutí soudního poplatku, resp. o ustanovení bezplatné právní pomoci i některé další úkony stěžovatele. V tomto směru nezbývá než odkázat stěžovatele případně na postup dle ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb.
V.
13. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2017
David Uhlíř v. r.
předseda senátu