ECLI:CZ:US:2017:1.US.1962.17.1
sp. zn. I. ÚS 1962/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, zastoupeného Mgr. Romanem Tomkem, advokátem se sídlem Lidická 710/57, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 1402/2017-69 ze dne 11. 4. 2017, usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, č. j. 54 Co 670/2016-42 ze dne 16. 11. 2016 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. 2 EXE 1049/2016-37 ze dne 29. 9. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jimi bylo rozhodnuto o žádosti stěžovatele o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů v exekuční věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 EXE 1049/2016, a to tak, že této žádosti nebylo exekučním soudem vyhověno. K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí shora označeným usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, potvrzeno. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v záhlaví citovaným usnesením jako nepřípustné odmítl.
Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel má za to, že jestliže se soudu prvního stupně zdálo prohlášení stěžovatele neúplné nebo nepřesvědčivé, bylo spíše namístě vyzvat stěžovatele k doplnění tohoto prohlášení. Stěžovatel dále rozporuje ústavnost postupu soudu při zjišťování částky, kterou měl obdržet od společnosti BOSCH DIESEL s. r. o., neboť v této souvislosti nebyl, zejména odvolacím soudem, poučen o jeho povinnostech dle §118a občanského soudního řádu, což ve výsledku vyústilo v jeho nemožnost účinně se v odvolacím řízení bránit proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nedospěl k závěru, že by soudy jakkoli zasáhly do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Jejich rozhodnutí jsou srozumitelně, logicky a v dostatečném rozsahu odůvodněna. Hlavním důvodem zamítnutí žádosti stěžovatele byla skutečnost, že v prohlášení o osobních a majetkových poměrech stěžovatel neuvedl všechen svůj majetek, především to, že od svého někdejšího zaměstnavatele získal v roce 2014 finanční prostředky v celkové výši 1.208.723 Kč, o kterých se v prohlášení nezmínil. Tuto skutečnost exekuční soud zjistil z obsahu spisu k věci vedené u něj pod sp. zn. 12 C 170/2010, z níž vzešly exekuční tituly pro nynější exekuci. Již v tomto řízení nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků právě s ohledem na zjištění o zmíněném plnění ze strany bývalého zaměstnavatele. Stěžovateli tedy byly tyto důvody v době podání vyplněného prohlášení o osobních a majetkových poměrech známy. Již proto jsou za této situace výhrady stěžovatele o absenci výzvy k jeho doplnění a o absenci poučení zcela liché. Stěžovateli muselo být zřejmé, že nemůže být se svou další žádostí úspěšný, pakliže uvedený jednorázový příjem v prohlášení neuvede a ani věrohodně nedoloží, jak s touto částkou naložil, resp. proč ji nebo její část nelze zahrnout do aktiv stěžovatele, která mohou být případně použita k úhradě soudního poplatku nebo jeho části. Stěžovatel naopak ve svém odvolání obdržení této částky sám nepřímo potvrdil. Za těchto okolností tudíž žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta nemohla vyústit v jiné než zamítavé rozhodnutí.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 18. července 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu