ECLI:CZ:US:2017:2.US.2901.17.1
sp. zn. II. ÚS 2901/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Miloslava Dvořáčka, právně zastoupeného JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem Zbraslavské náměstí 458, Praha 5 - Zbraslav, proti: 1) tzv. jinému zásahu Generálního ředitelství cel spočívajícímu v porušení práv stěžovatele jako zadrženého podezřelého dne 14. 7. 2017, 2) proti příkazu soudce Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 6. 2017 sp. zn. 33 Nt 407/2017 a příkazu soudce Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 6. 2017 sp. zn. 33 Nt 408/2017; 3) proti tzv. jinému zásahu Generálního ředitelství cel a Policie České republiky spočívajícímu v provedení prohlídek ve dnech 14. až 15. 7. 2017, a to (a) prohlídky jiných prostor - osobního automobilu tov. zn. BMW, RZ: XXX; (b) prohlídky jiných prostor - osobního automobilu tov. zn. Škoda Felicia, RZ: XXX; (c) prohlídky jiných prostor - garáže v budově č. p. X1 stojící na pozemku parc. č. st. X2 v k. ú. Vrané nad Vltavou; (d) domovní prohlídky - bytu umístěného v budově č. p. X1 stojící na pozemku parc. č. st. X2 v k. ú. Vrané nad Vltavou; 4) proti tzv. jinému zásahu státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ spočívajícímu v nevyřízení žádosti o přezkum postupu Generálního ředitelství cel a Policie České republiky ze dne 1. 8. 2017 týkajícího se prohlídek jiných prostor a pozemků a domovní prohlídky, 5) proti tzv. jinému zásahu Policie České republiky spočívajícímu v nevyřízení námitky podjatosti policejního orgánu vznesené dne 14. 7. 2017; 6) proti tzv. jinému zásahu státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ spočívajícímu v nevyřízení žádosti o přezkum postupu policejního orgánu ze dne 3. 8. 2017 týkající se námitky podjatosti policejního orgánu; 7) proti tzv. jinému zásahu Policie České republiky spočívajícímu v neodůvodněném neumožnění výkonu práva nahlédnout do spisu dne 1. 8. 2017; 8) proti tzv. jinému zásahu státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ spočívajícímu v nevyřízení žádosti o přezkum postupu policejního orgánu ze dne 3. 8. 2017 týkajícího se neodůvodněného neumožnění výkonu práva nahlédnout do spisu dne 1. 8. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadá výše specifikované zásahy orgánů činných v trestním řízení, které podle něj vedly k porušení jeho práv podle čl. 8 odst. 3, 11, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 2 s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil protiústavnost napadených zásahů, zakázal orgánům činným v trestním řízení v jejich pokračování a uložil jim povinnost obnovit stav před porušením jeho práv. Spolu s tím navrhuje zrušení napadených příkazů k domovní prohlídce a prohlídkám jiných prostor a pozemků.
2. Stěžovatel byl v rozhodné době podezřelým z trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami [§299 odst. 1 a 4 písm. a) a b) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále "trestní zákoník")]. Měl se ho dopustit tím, že přechovává a dlouhodobě nabízí na území České republiky za účelem finančního zisku prostřednictvím inzerátů na aukčním portálu www.aukro.cz k prodeji sloní kly, sochy, sošky, artefakty ze slonoviny a části jedinců kriticky ohrožených nebo přímo ohrožených vyhubením. Dne 14. 7. 2017 Generální ředitelství cel (dále jen "GŘC") jako policejní orgán se souhlasem státního zástupce stěžovatele zadrželo. Na základě příkazů pod bodem 2) výše pak byly provedeny prohlídky dvou vozů, garáže a bytu stěžovatele, kde bylo zajištěno několik věcí. Stěžovatel neúspěšně požadoval jejich vrácení. Stěžovatel také neúspěšně namítal podjatost příslušníků GŘC i Policie ČR (dále jen "policie"). Proti jejich postupu podal stížnost, která podle jeho slov zůstala nevyřízena. V neposlední řadě se u policie domáhal nahlédnutí do spisu, což mu však bylo odepřeno a následná stížnost zůstala také podle jeho slov nevyřízena.
3. Stěžovatel ve své rozsáhlé ústavní stížnosti namítá, že jeho zadržení bylo nepřiměřené. Nebyl náležitě poučen o svých procesních právech. GŘC mu zamlčelo podstatné části podezření proti němu. Důvody zadržení mu nesdělilo vůbec. Výslech stěžovatele jako zadrženého podezřelého nebyl proveden v souladu se zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Skutek deklarovaný orgány činnými v trestním řízení není trestným činem. Stěžovatel byl ve výsledku zkrácen na svých právech podle čl. 8 odst. 3 Listiny a čl. 5 odst. 2 Úmluvy. Příkazy k prohlídkám pak trpěly několika vadami a nebyly řádně odůvodněny. Postrádají zdůvodnění, proč měly být provedeny jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle §160 odst. 4 trestního řádu. Příkazy podle stěžovatele nedostatečně specifikují místa, ve kterých měly být prohlídky provedeny, jejich čas či osoby, kterých se měly týkat. Prohlídky byly fakticky realizovány policií, ačkoliv je podle příkazů mělo provést GŘC. Zajištění věcí během prohlídek neodpovídalo požadavkům trestního řádu. Stěžovateli bylo de facto odňato právo brojit proti zajištění věcí stížností u soudu. Státní zástupce nevyřídil žádosti stěžovatele o přezkoumání postupu GŘC a PČR. Stěžovatel také napadá postup při vyřizování námitky podjatosti vůči příslušníkům GŘC i Policie a při vyřizování jeho žádosti o přezkum jejich konání. Závěrem stěžovatel upozorňuje, že mu orgány činné v trestním řízení odepřely možnost nahlédnout do spisu.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud není "odvolací soud". Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí či jinému postupu orgánu veřejné moci, nemá samo o sobě význam, namítá-li stěžovatel jeho věcnou nesprávnost. Jde vždy jen a pouze o to, zda orgány veřejné moci porušily ústavními předpisy chráněná práva a svobody stěžovatele nebo nikoliv. Stížnost, ve které stěžovatel namítá pouze pochybení při použití podústavního práva, aniž by náležitě zdůvodnil, v čem spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, musí Ústavní soud shledat jako zjevně neopodstatněnou.
6. Ústavní soud dodává, jak opakovaně zdůrazňuje ve své judikatuře, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení považuje, s výjimkou situací zcela mimořádných (např. pokud je současně závažně dotčena osobní svoboda jednotlivce), za nepřípustné, případně nežádoucí. Kasační intervence tak má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, pokud se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (srov. usnesení ze dne 25. ledna 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05). Jinak řečeno, Ústavní soud může zasáhnout toliko v situaci materiálního (obsahového) a na první pohled zřejmého odepření spravedlnosti nalézajícího výraz například v prima facie nedostatečném odůvodnění rozhodnutí, jehož rozhodovací důvody jsou konstruovány obecným a povšechným způsobem [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. února 2004 (U 4/32 SbNU 467)].
7. Ústavní soud porušení ústavních práv a svobod stěžovatele neshledal. Námitky stěžovatele většinově směřují proti postupu orgánů činných v trestním řízení, kterým stěžovatel vytýká několik pochybení zejména z pozic podústavního práva. V této souvislosti však Ústavní soud musí připomenout, že postup orgánů činných v trestním řízení v rámci přípravného řízení a aplikace jiných než ústavních předpisů při řešení konkrétních případů jsou primárně jejich záležitostmi. Ústavní soud v jejich jednání, které stěžovatel napadá ve své ústavní stížnosti, neshledává pochybení, která by dosahovala intenzity potřebné k jeho zásahu do tak rané fáze trestního řízení. To platí i pro napadené příkazy k domovní prohlídce a prohlídkám jiných prostor. Je-li prohlídka provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, pak lze podle judikatury Ústavního soudu o ústavněprávním deficitu hovořit, pokud není neodkladnost a neopakovatelnost prohlídky z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná. V posuzované věci jsou však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně zřejmé, a to přímo z dotčených příkazů, v nichž soudce neodkladnost prohlídek odůvodnil nebezpečím zničení důkazů a zmaření účelu trestního řízení. Možnost zničení nebo odstranění důkazních prostředků přitom patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, N 76/73 SbNU 351).
8. S ohledem na svou nutnou zdrženlivost Ústavní soud neshledal napadené zásahy orgánů činných v trestním řízení za protiústavní. Ústavní soud musí vycházet ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Proto se řídí požadavkem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, zejména jestliže dosud nebylo meritorně rozhodnuto a příslušné řízení probíhá. Ústavní soud má pravomoc především k přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž (případnou) protiústavnost již nelze napravit procesními prostředky, které vycházejí z příslušných procesních norem. Ústavní soud ostatně vycházel i ze skutečnosti, že pokud má stěžovatel za to, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva, bude mít v zahájeném trestním řízení dostatek možností ke zjednání nápravy tvrzených pochybení.
9. Na základě shora uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavně zaručená práva stěžovatele porušena nebyla. Proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu