ECLI:CZ:US:2017:3.US.3902.16.1
sp. zn. III. ÚS 3902/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Milatové, zastoupené Mgr. Janem Bučkem, advokátem, sídlem Zátiší 3501, Frýdek-Místek, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. září 2016 č. j. 0 Nt 8504/2016-6, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť podle jejího názoru jím došlo k porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní státní zastupitelství") dne 17. 8. 2016 pod č. j. 2 ZN 4707/2016-17 udělila podle §79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), souhlas se zajištěním peněžních prostředků ve výši 48 000 Kč a 60 000 Kč na konkretizovaných účtech u banky.
3. Policejní orgán usnesením ze dne 18. 8. 2016 č. j. KRPT-137542-36/TČ-2016-070214 podle §79a odst. 1 tr. řádu zajistil nejen tyto peněžní prostředky, ale rovněž prostředky dodatečně na účet připsané, proto jeho rozhodnutí státní zástupkyně okresního státního zastupitelství usnesením ze dne 25. 8. 2016 č. j. 2 ZN 4707/2016-22 podle §174 odst. 2 písm. e) tr. řádu zrušila a zároveň podle §79a odst. 1 tr. řádu rozhodla o zajištění toliko peněžních prostředků shora vymezených.
4. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelčinu (instanční) stížnost proti tomuto usnesení podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
5. Státní zástupkyně okresního státního zastupitelství dne 27. 9. 2016 udělila souhlas podle §79a odst. 3 tr. řádu pod č. j. 2 ZN 4707/2016-44 ke zrušení zajištění peněžních prostředků ve výši 60 000 Kč na konkretizovaném účtu u banky, což realizoval policejní orgán usnesením z 30. 9. 2016 pod č. j. KRPT-137542-66/TČ-2016-070214 vydaným podle §79a odst. 3 tr. řádu.
6. Policejní orgán usnesením ze dne 9. 11. 2016 č. j. KRPT-137542-86/TČ-2016-070214 podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájil trestní stíhání stěžovatelky pro přečin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
7. Státní zástupkyně okresního státního zastupitelství ke stěžovatelčině instanční stížnosti toto usnesení policejního orgánu usnesením ze dne 28. 11. 2016 č. j. 1 ZT 258/2016-16 podle §149 odst. 1 tr. řádu a podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušila a policejnímu orgánu uložila, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
II.
Argumentace stěžovatelky
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že pro rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky musí být posuzováno, zda je naplněn alespoň vyšší stupeň pravděpodobnosti, že zajištěné prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Stěžovatelka uvádí, že v době, kdy ke sporným převodům peněžních prostředků z účtu poškozeného na její účet došlo, udržovala s poškozeným partnerský vztah a transakce se uskutečnila s jeho vědomím a souhlasem. Předmětná částka 48 000 Kč byla ekvivalentní příspěvku na péči, který poškozený pobíral, a představovala plnění za to, že se o poškozeného po celou dobu vztahu starala, a to včetně pomoci se zajišťováním zdravotní péče, vyřizováním dávek, správou financí, zajišťováním stravy a dopravou.
9. Stěžovatelka upozorňuje na související nekonzistentní výpovědi poškozeného, který v témže období nejprve policejnímu orgánu oznámil, že mu odcizila peněženku s doklady a hotovostí, následně oznámil, že peněženku nalezl v posteli a ke krádeži vůbec nedošlo, avšak později se k původním tvrzením o odcizení peněženky vrátil.
10. Stěžovatelka uvádí, že poukázání platby z účtu s využitím internetového bankovnictví vyžaduje zadání kódu z potvrzovací SMS doručené na telefon poškozeného, což objektivně vylučuje možnost, že by sporné platby mohly proběhnout bez jeho souhlasu.
11. Majitelem jednoho z účtů označených v ústavní stížností napadeném usnesení není stěžovatelka, nýbrž poškozený, a tedy peněžní prostředky na něm zajištěné nemohly představovat výnos z trestné činnosti.
12. Stěžovatelka posléze uvádí, že došlo k zajištění peněžních prostředků určených jako výživné na jejího nezletilého syna, což zakládá skutečnost, jejímž průmětem do sociálních poměrů se orgány činné v trestním řízení nezabývaly.
III.
Průběh řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud si pro účely tohoto řízení vyžádal procesní spis a v souladu s §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu okresní soud a okresní státní zastupitelství vyzval k podání vyjádření ohledně obsahu ústavní stížnosti.
14. Oba státní orgány ve vyjádřeních k ústavní stížnosti konstatují, že ústavní stížností napadené rozhodnutí pokládají za věcně správné, poukazují na jeho odůvodnění a navrhují odmítnutí či zamítnutí návrhu.
15. Státní zástupce okresního státního zastupitelství uvádí, že "dle názoru" poškozeného SMS s autorizačním kódem pro inkriminovaný převod byla na jeho mobilní telefon doručena a stěžovatelka ji po zadání do aplikace internetového bankovnictví, k němuž obdržela za účelem obhospodařování peněžních toků přístupové údaje, smazala; transakci tudíž poškozený zjistil až později. Zajištění peněžních prostředků na účtu stěžovatele již bylo zrušeno. Závěrem se vyslovuje, že u částky zajištěné na účtu stěžovatelky je dán vyšší stupeň pravděpodobnosti, že může pocházet z trestné činnosti, a zajištění se tak jeví důvodným.
16. Okresní soud zdůrazňuje preventivní charakter zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech a dovozuje, že došlo k naplnění podmínky vyšší pravděpodobnosti, že prověřovaný skutek se stal a zajištěné peněžní prostředky byly výnosem z trestné činnosti.
17. Ústavní soud obě vyjádření zaslal k replice stěžovatelce, která svým podáním dala najevo, že setrvává na obsahu ústavní stížnosti a věc považuje za situovanou toliko v soukromoprávní rovině. Podle stěžovatelky z dostupných spisových podkladů vyplývají okolnosti vyvolávající významné pochybnosti, zda lze dovodit rozumnou pravděpodobnost, že se prověřovaný skutek stal.
IV.
Procesní předpoklady projednání návrhu
18. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, je zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje; ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
19. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, pokud takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]; v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (tzv. podústavního) práva.
20. Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky je bezpochyby zásahem do práva stěžovatelky na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto je třeba ústavní stížnost stěžovatelky posoudit především z pohledu tohoto základního práva [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. I. ÚS 3511/14 a ze dne 5. 8. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3501/13 (N 149/74 SbNU 275), bod 17].
21. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti formuloval požadavky kladené na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot dle §79a a násl. tr. řádu [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429)]. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přiměřené sledovanému cíli (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016 sp. zn. II. ÚS 3321/15). Rozhodnutí musí být též řádně odůvodněno [srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09 (N 207/54 SbNU 565)].
22. O zajištění majetku lze rozhodnout, pokud skutkový stav poskytuje podklad pro právní závěr, že předmětné majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, nebo ke spáchání trestného činu byly použity, anebo jsou výnosem z trestné činnosti. Vyšší stupeň pravděpodobnosti, řádně odůvodněný skutkovými okolnostmi, postačuje. V dané souvislosti je nezbytné zohlednit, že na počátku trestního řízení, kdy je nutno získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení majetkových hodnot vyplynula, vztahovat obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jak jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Právní názor, že majetkové hodnoty mají uvedenou povahu, tedy nemusí být prokazatelný nade všechnu pochybnost, a není ani konečný [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07 (N 25/48 SbNU 291)].
23. Ústavní soud při rozhodování o zajištění peněžních prostředků podle §79a tr. řádu nechává orgánům činným v trestním řízení značnou míru diskrece, neboť mají bližší znalosti o konkrétních okolnostech daného případu a lépe mohou vyhodnotit, zda zajištění je nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení [srov. např. usnesení ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. IV. ÚS 1416/16, usnesení ze dne 7. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 2832/15 a nález ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 3502/13 (N 63/73 SbNU 209), bod 17].
24. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatelky ve světle výše uvedených principů a došel k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Většina námitek stěžovatelky v ústavní stížnosti se odvíjí z východiska obhajoby, že se inkriminovaného jednání nedopustila, respektive že k převodu došlo se souhlasem poškozeného. Tato otázka však bude teprve projednána v probíhajícím trestním řízení a Ústavní soud ji tedy nemůže posuzovat nyní. Pro potřeby zajištění peněžních prostředků je pouze podstatné, zda existuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že peníze pocházejí z trestné činnosti. V obecné rovině řečeno, dokonce ani není potřeba důvodné podezření, že stěžovatelka páchala trestnou činnost, neboť lze zajistit i prostředky náležející osobě, která není trestně stíhána.
25. Podle Ústavního soudu okresní soud v napadeném usnesení z ústavněprávních hledisek udržitelně odůvodnil, na čem tuto míru pravděpodobnosti zakládá. Ústavní soud přitom nepřehlíží, že z vyjádření orgánů činných v trestním řízení se podává jen obecná informace ohledně toho, jak stěžovatelka mohla získat SMS s kódem pro autorizaci sporné platby.
26. Ani kdyby skutková verze stěžovatelky byla rovněž možná, neznamená to (bez dalšího), že je tím dosaženo základny pro zásah z pozic ústavněprávního přezkumu, neboť předjímání střetu rovnocenných skutkových verzí, který by měl být vyřešen zásadou in dubio pro reo s rozhodnými důsledky pro výsledek řízení, je v daném procesním stadiu předčasné.
27. Obdobné závěry lze vztáhnout i k otázce subsidiarity trestní represe. Stojí přitom za připomenutí, že Ústavní soud ve své judikatuře shledal v některých případech excesivního porušení principu ultima ratio rozhodnutími soudů důvod ke svému kasačnímu zásahu (zpravidla s poukazem na porušení zásady nullum crimen, nulla poena sine lege, zakotvené v čl. 39 Listiny) - srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 558/01 (N 136/31 SbNU 205), ze dne 29. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 469/02 (N 61/33 SbNU 113), ze dne 22. 12. 2004 sp. zn. II. ÚS 372/03 (N 196/35 SbNU 569), ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 12. 10. 2006 sp. zn. I. ÚS 69/06 (N 186/43 SbNU 129), ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. III. ÚS 2042/08 (N 247/55 SbNU 377), ze dne 7. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 722/09 (N 2/56 SbNU 11) a ze dne 4. 8. 2010 sp. zn. II. ÚS 1098/10 (N 155/58 SbNU 321).
28. Ve vztahu k napadenému usnesení okresního soudu lze souhlasit se stěžovatelkou v tom směru, že toto usnesení je poměrně stručné. Ústavní soud nicméně nesdílí její názor, že by odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo nedostatečné. Není porušením práva na řádné odůvodnění rozhodnutí, pokud orgán rozhodující o instanční stížnosti uvede, že souhlasí s názorem prvostupňového orgánu.
29. Ústavní soud nepovažuje závěry okresního soudu za zjevně nesprávné či svévolné, aby jej opravňovaly ingerovat do činnosti orgánů činných v trestním řízení v této úvodní fázi trestního řízení.
30. Ústavní soud by mohl zasáhnout zejména tehdy, pokud by délka zajištění již byla nepřiměřeně dlouhá. Přiměřenost zásahu do základních práv v podobě zajištění majetku má samozřejmě své časové limity. Plynutím času ubývá legitimita omezení základních práv dotčené osoby ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení a zesiluje se potřeba obnovit respekt k základním právům [srov. např. nález ze dne 30. 1. 2008 sp zn. II. ÚS 642/07 (N 25/48 SbNU 291) či nález ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 1396/07 (N 62/52 SbNU 609)]. Ústavní soud posuzuje přiměřenost doby zajištění majetku s přihlédnutím k rozsahu řešené věci a stavu trestního řízení. V takovém případě je třeba posuzovat zejména, zda orgány činné v trestním řízení postupují s dostatečnou mírou pečlivosti a rychlosti a v řízení nedochází ke zbytečným průtahům [shodně judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"), např. rozsudek ze dne 24. 2. 2011 ve věci BENet Praha, spol. s r. o. v. Česká republika, stížnost č. 33908/04; vzhledem k rozsáhlosti a složitosti šetření ESLP nepovažoval za nepřiměřené dokonce zajištění trvající téměř pět let].
31. Stěžovatelka ani v ústavní stížnosti nevznáší žádné konkrétní argumenty, proč by délka zajištění (srov. výše) měla být nadměrná a v čem shledává průtahy. Za těchto okolností Ústavní soud nemůže dospět k závěru, že by délka zajištění byla nepřiměřená.
32. Stěžovatelkou zmiňovaná pochybení stran rozsahu zajištění napravila státní zástupkyně okresního státního zastupitelství tím, že v rámci výkonu dozorové činnosti usnesení policejního orgánu zrušila a nově omezila zajištění peněžitých prostředků nacházejících se na účtech v okamžiku zajištění, nikoli plateb ve prospěch účtu dodatečně připsaných, respektive že udělila souhlas podle §79a odst. 3 tr. řádu ke zrušení zajištění označených prostředků na konkretizovaném účtu, což policejní orgán realizoval výše specifikovaným usnesením.
33. Lze také doplnit, že nyní posuzovaná věc se odlišuje od nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 3502/13 (N 63/73 SbNU 209), neboť v té věci zajištění trvalo již dva roky. Ústavní soud proto dovodil, že u déletrvajícího zajištění musí orgány činné v trestním řízení s plynutím času stále více dbát na ochranu ústavně chráněných a oprávněných zájmů soukromé osoby zasažené zajištěním majetku na nerušeném užívání vlastnictví. V nyní posuzované věci však zajištění trvá po dobu, která není dosud nepřiměřenou. V odkazované věci také zásadním faktorem byl požadavek na odůvodnění postupu státního zástupce, který je založen na výkladu, jež je protichůdný výkladovému stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství. Taková skutečnost v tomto případě nenastala.
34. Na základě uvedeného a jeho shrnutím nezbývá než uzavřít, že výše předestřené podmínky, za kterých soudem uplatněný výklad a aplikace práva, resp. vedení procesu překračuje hranice ústavnosti, v dané věci splněny nejsou. Nelze dovodit ani excesivní odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudu v řízení ani od pravidel ústavnosti, traktovaných v judikatuře Ústavního soudu.
35. Stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo; Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením (mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků) odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu