ECLI:CZ:US:2017:4.US.2932.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2932/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. et Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. 30 Cdo 2599/2017-83, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, č. j. 28 Co 408/2016-68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl rozsudkem ze dne 21. 7. 2016, č. j. 19 C 307/2015-35, žalobu stěžovatele o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 218 042 Kč, které se domáhal podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 28 Co 408/2016-68; dospěl k závěru, že stěžovateli nemohla vzniknout nemajetková újma z důvodu nepřiměřené délky řízení ani nemá nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jelikož v jeho věci nebylo žádné rozhodnutí zrušeno. Nejvyšší soud dovolání odmítl usnesením ze dne 28. 6. 2017, č. j. 30 Cdo 2599/2017-83 - pro vady, které stěžovatel neodstranil podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť nevymezil žádnou způsobilou otázku hmotného nebo procesního práva, od jejíhož řešení se měl dovolací soud odchýlit (§237 o. s. ř.). Stěžovatel v dovolání uvedl pouze, že požaduje, aby: "dovolací soud posoudil věc jinak než soud odvolací".
Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Stěžovatel tvrzení o porušení svých ústavních práv nepodpořil žádnou relevantní ústavně právní argumentací; veškeré uplatněné námitky se týkají rozkazního řízení, o jehož ústavnosti již dříve Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. II. ÚS 2955/14.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem. Stížnost je však částečně nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a částečně zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
V rozsahu, v němž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům nalézacího a odvolacího soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel efektivně nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval - stěžovatel podal vadné dovolání. Ústavní soud ve své judikatuře důsledně uplatňuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Jedním z jejích projevů, a současně i jedním ze základních atributů řízení o ústavní stížnosti, je skutečnost, že Ústavní soud svoji přezkumnou pravomoc v rámci řízení o ústavní stížnosti zpravidla uplatňuje až ve vztahu k řízením pravomocně skončeným - po vyčerpání všech řádných i mimořádných opravných prostředků (viz např. nález ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 170/08). Stěžovatel musí nejprve řádně vyčerpat všechny procesní či jiné právní postupy, a teprve poté, co se svými námitkami neuspěje, se může obrátit na Ústavní soud (viz nález ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. III. ÚS 2111/07). V nyní souzené věci však stěžovatel podal vadné dovolání, čímž tuto podmínku nesplnil.
Ve vztahu k usnesení dovolacího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť dovolání bylo odmítnuto jako vadné podle §243c odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel v dovolání nevymezil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání; nevyložil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Stěžovatel měl povinnost uvést posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyložit, v čem tvrzená nesprávnost právního posouzení spočívá (§241a odst. 3), nic takového však neučinil a formuloval pouze obecné, a tedy vadné námitky. Stěžovatel nesplnil své povinnosti, v důsledku čehož, bylo jeho dovolání (mimořádný opravný prostředek) správně odmítnuto pro vady jako neprojednatelné. V takovém rozhodnutí dovolacího soudu nelze spatřovat žádný zásah do ústavních práv stěžovatele a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná - k tomu blíže srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh částečně nepřípustný podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ve zbytku jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu