ECLI:CZ:US:2017:4.US.803.17.1
sp. zn. IV. ÚS 803/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Jiřího Primy, zastoupeného Mgr. Markem Novotným, advokátem se sídlem Brno, Panská 2/4, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2016 č. j. 66 E 129/2016-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, neboť má za to, že jeho vydáním došlo k porušení jeho práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Městský soud v Brně nařídil podle notářského zápisu ze dne 31. 1. 2016 sp. zn. NZ 702/2016, sepsaného notářem Mgr. Pavlem Vavříčkem, výkon rozhodnutí vyklizením nebytových prostor specifikovaných v usnesení (výrok I.) a uložil stěžovateli zaplatit oprávněnému (Statutární město Brno, městská část Brno-střed) na nákladech výkonu rozhodnutí částku 3 000,- Kč. K vydobytí těchto nákladů a nákladů oprávněného, které ještě vzniknou, nařídil soud výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí stěžovatele. Městský soud v Brně dále zakázal stěžovateli nakládat s věcmi, které vykonavatel podle tohoto usnesení sepíše (výrok II.).
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že proti tomuto usnesení podal dne 9. 1. 2017 odvolání, ve kterém zjevně brojil proti napadenému usnesení o nařízení exekuce. Městský soud v Brně sdělením ze dne 12. 1. 2017 stěžovatele pouze informoval, že jeho podání posoudil jako obecnou informaci o jeho životní a majetkové situaci, a proto k němu nebude přihlížet. Stěžovatel namítá, že pokud měl Městský soud v Brně za to, že odvolání neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelné, měl ho vyzvat k jeho opravě nebo doplnění a poučit jej ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel poukazuje na to, že soud měl dát v pochybnostech přednost výkladu zákona příznivějšímu účastníku řízení před restriktivním výkladem.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání návrhu, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Účel této zásady reflektuje maximu, podle níž ochrana ústavně zaručených práv nepřísluší a z povahy věci ani nemůže příslušet pouze Ústavnímu soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména soudů. Ústavní stížnost představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V projednávané věci stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2016 č. j. 66 E 129/2016-13. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal podání, které vzhledem ke svému obsahu nebylo Městským soudem v Brně posouzeno jako odvolání, ale jako obecná informace o jeho životní a majetkové situaci. Za dané situace tedy podání stěžovatele nepředstavovalo efektivní prostředek nápravy a z tohoto pohledu bylo třeba posoudit ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2016 č. j. 66 E 129/2016-13 jako nepřípustnou, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní soud pro úplnost dodává, že námitky stěžovatele směřující proti postupu /sdělení Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2017 při posuzování jeho podání ze dne 9. 1. 2017, označeného jako odvolání, byly předmětem samostatné ústavní stížnosti, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 739/17.
Ústavní stížnost byla proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj