ECLI:CZ:US:2018:2.US.3409.17.1
sp. zn. II. ÚS 3409/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky FICOM, v. o. s., se sídlem Záběhlická 3156/65, Záběhlice, Praha 10, zastoupené JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem, AK se sídlem Hradiště 97/4, Ústí nad Labem, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. listopadu 2015 č. j. 13 C 369/2010-214, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. října 2016 č. j. 17 Co 190/2016-230 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2017 č. j. 26 Cdo 279/2017-247, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou dne 1. 11. 2017 napadla stěžovatelka shora uvedená rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod (dále "Listina") a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva").
2. Stěžovatelka se žalobou v řízení před obecnými soudy domáhala na Společenství vlastníků jednotek domu, Šípková 2790/2, 2791/4 a 2792/6 (dále "vedlejší účastnice") zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 102 293,60 Kč, a to z toho důvodu, že vedlejší účastnice užívala majetek stěžovatelky - systém Grad 2000 sloužící ke sběru dat pro vyúčtování tepla.
3. Žaloba byla napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 11. 2015, zamítnuta z důvodu absence pasivní legitimace na straně vedlejší účastnice. S tímto závěrem se ztotožnil i odvolací soud, který rozsudkem ze dne 6. 10. 2016 rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
4. Stěžovatelka má za to, že vedlejší účastnice v rozhodné době užívala a dále užívá majetek stěžovatelky v rámci správy domu ke sběru dat na rozúčtování tepla a nic za to stěžovatelce neplatí a na úkor stěžovatelky se užíváním jejího majetku obohacuje. Stěžovatelka také namítá, že soudy odmítly svým postupem oprávněný nárok stěžovatelky na zaplacení obvyklé ceny za toto užívání jejího majetku přiznat. Stěžovatelka se dále domnívá, že rozúčtováním tepla za pomoci předmětného zařízení je správou domu. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že se obecné soudy dostatečně nevypořádaly se všemi tvrzeními stěžovatelky a své rozhodnutí dostatečně nezdůvodnily, soudy rozhodly na základě hodnocení důkazů, které je v nesouladu se skutečně zjištěnými skutečnostmi a objektivními důkazy a fakty. Zároveň byl spor soudy nesprávně právně posouzen.
5. Po zvážení stížnostních námitek a přezkoumání odůvodnění napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí, zejména respektuje skutečnost, že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat hodnocení dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyly porušeny základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že postupy dokazování a hodnocení důkazů jsou soudy povinny detailně popsat a také pečlivě a logicky odůvodnit. Informace, které soud z dokazování získal, nesmí být zkreslené a soud je povinen zdůvodnit závěry, které na základě důkazů učinil [např. nález sp. zn. II. ÚS 1235/11 ze dne 28. 6. 2011 (N 126/61 SbNU 831), nález sp. zn. I. ÚS 2771/10 ze dne 5. 5. 2011 (N 86/61 SbNU 337), nález sp. zn. IV. ÚS 304/98 ze dne 12. 10. 1998 (N 120/12 SbNU 177) nebo nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257); veškerá judikatura zdejšího soudu dostupná z: http://nalus.usoud.cz].
8. Obecné soudy zamítly žalobu stěžovatelky z důvodu absence pasivní legitimace na straně vedlejší účastnice. Námitky stěžovatelky směřují proti výkladu podústavního práva, kdy Ústavnímu soudu, jak je uvedeno výše, nepřísluší do tohoto výkladu zasahovat. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů pochybení, neboť odůvodnění napadených rozhodnutí jsou logicky odůvodněna, nevykazují prvky svévole a nezakládají zásah do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Ústavní soud postupoval obdobně již ve věcech téže stěžovatelky vedené pod sp. zn. I. ÚS 3345/17 a I. ÚS 3377/17.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu