ECLI:CZ:US:2018:2.US.549.18.1
sp. zn. II. ÚS 549/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele B. Ř., t. č. ve věznici Plzeň - Bory, zastoupeného JUDr. Pavlem Hanušem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. 4 To 37/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 6 Tdo 956/2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na zákonného soudce dle článku 38 Listiny.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2015 sp. zn. 5 T 15/2011 uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu, napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze došlo při nezměněném výroku o vině ke změně ve výroku ohledně trestu a byl jím odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu pak bylo dovolání stěžovatele proti rozhodnutím nižších soudů odmítnuto.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že soudce Krajského soudu v Plzni, který v jeho věci rozhodoval, si "projednání věci sám zařídil", dále podle stěžovatele došlo k pochybení ohledně stanovení výše způsobené škody. Stěžovatel se rovněž domnívá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení celé věci, neboť věc měla být souzena v rámci občanskoprávního řízení.
4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. V projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že hodnocení skutkového stavu případu a interpretace podústavního práva jsou doménou obecných soudů.
7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.
8. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele i odůvodnění napadených rozhodnutí a shledal, že obecné soudy náležitě odůvodnily, proč dospěly k závěru o stěžovatelově vině a jak stanovily výši náhrady škody. Celá polemika stěžovatele se závěry obecných soudů je založena na jeho nesouhlasu se zjištěním skutkového stavu a posouzením podústavního práva. Jeho argumentace nikterak nedosahuje ústavněprávní roviny.
9. Námitka nesprávného obsazení soudu v nalézacím řízení pak není v této fázi řízení před Ústavním soudem přípustná, neboť ji stěžovatel včas a řádně neuplatnil tak, jak je to stanoveno příslušnými právními předpisy. Jedná se tedy o nepřípustné novum, jímž se Ústavní soud nemůže zabývat, neboť by tím porušil zásadu subsidiartiy ústavněprávního přezkumu, která mu umožňuje se věcí zabývat teprve poté, kdy stěžovatel vyčerpá všechny prostředky, které mu právní řád poskytuje.
10. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu