ECLI:CZ:US:2018:3.US.11.18.1
sp. zn. III. ÚS 11/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti nezl. Eva Svobodová (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Zdeňkem Lundákem, advokátem, sídlem Radlická 99, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 225/2017 ze dne 6. 9. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiloženého spisového materiálu, stěžovatelka byla obětí trestného činu a v rámci trestního řízení uplatnila nárok na náhradu škody. Soud prvního stupně náhradu škody stěžovatelce přiznal, avšak ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo v této části prvostupňové rozhodnutí zrušeno a stěžovatelka byla odkázána na občanskoprávní řízení.
Stěžovatelka následně dne 2. 10. 2017 podala podnět Nejvyššímu státnímu zastupitelství k podání dovolání. Nejvyšší státní zastupitelství stěžovatelku podáním, doručeným jejímu zmocněnci dne 8. 11. 2017, vyrozumělo, že návrh odkládá. Dne 29. 12. 2017 podala stěžovatelka ústavní stížnost.
Ústavní stížnost byla podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Stěžovatelka odvíjela počátek běhu lhůty od doručení vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o tom, že v dané věci nepodá dovolání. Tento postup však není správný. Podnět Nejvyššímu státnímu zastupitelství k podání dovolání není efektivním procesním prostředkem k ochraně práva. Naopak, Ústavní soud ve své judikatuře připouští ústavní stížnosti poškozených, které míří - bez jakéhokoli mezikroku - proti rozhodnutím odvolacího soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 1748/16 ze dne 30. 8. 2016). Od doručení rozhodnutí odvolacího soudu je pak nutno odvíjet včasnost ústavní stížnosti toto rozhodnutí napadající (jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva).
Nyní napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce dle sdělení jejího advokáta doručeno - skrze jejího zmocněnce - dne 22. 9. 2017. Podala-li proto ústavní stížnost až dne 29. 12. 2017, učinila tak po lhůtě k tomu zákonem stanovené.
Obiter dictum Ústavní soud podotýká, že ačkoli se jeho judikatura ustálila na připuštění ústavních stížností proti rozhodnutím, kterými jsou oběti trestných činů odkázány na občanskoprávní řízení, nadále platí, že civilní řízení představuje efektivní možnost ochrany jejich základních práv. Zásadně se tedy nic nezměnilo na obecném východisku, že postup soudů spočívající v odkázání poškozených s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních nepředstavuje odepření spravedlnosti, ale ústavněprávně regulérní použití institutu urychlujícího trestní řízení. Obdobné ústavní stížnosti jsou proto vesměs odmítány jako zjevně neopodstatněné, a to s výjimkou flagrantních pochybení, která by nemohla být v rámci občanskoprávního řízení zcela odčiněna (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/15 ze dne 18. 2. 2015; viz i nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2916/15 ze dne 28. 2. 2017 a sp. zn. I. ÚS 1587/15 ze dne 15. 12. 2015). Z nyní posuzované ústavní stížnosti přitom existence takového pochybení ani nevyplývá (není vůbec tvrzena).
Vzhledem ke všemu výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako podanou po lhůtě k tomu zákonem stanovené odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka